12 C 51/2020-23 — Okresní soud v Semilech

1. Manžel se návrhem domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před Magistrátem města Liberec ze vzájemné citové náklonnosti, avšak již nejméně od července 2018 se stalo nefunkční, neboť se v průběhu manželství původní představy manželů o společném soužití a rodinném životě rozešly. Manželství považuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácení, kdy žádný z manželů nemá zájem o jeho obnovení. 2. Manželka se k návrhu manžela na rozvod manželství připojila, kdy uvedla, že manželství však považuje za nefunkční až od srpna 2019, kdy se dozvěděla o poměru manžela a došlo tak k jejich vzájemnému odcizení a ukončení fungování rodiny. Za příčinu rozvratu manželství považuje neschopnost společně komunikovat či se na věcech dohodnout, rozdílný názor na rodinný život, vedení domácnosti a neexistenci citových vazeb, kdy se manželství stalo pouze formálním svazkem dvou lidí. 3. V řízení bylo prokázáno uzavření manželství dne [datum] před Magistrátem města Liberec. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 10. 2020, č. j. 2 Nc 1321/2020-48, bylo pravomocně rozhodnuto o úpravě poměrů nezletilého syna [jméno] pro dobu po rozvodu manželství, kdy syn [jméno] v průběhu řízení zezletil. Manželství trvá již osmnáct let, manželé bydlí v rámci jedné domácnosti, avšak netvoří manželské společenství, ani jeden z manželů nechce manželství obnovit. Oba považují manželství za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, bez možnosti jeho obnovení. Od výslechu manželů bylo s odkazem na ust. § 389 odst. 1 z. ř. s. a s ohledem na vyhlášení nouzového stavu ČR pro pandemii COVID-19 upuštěno a soud tak rozhodl za splnění podmínek § 115a o.s.ř. o návrhu na rozvod manželství rozsudkem bez jednání na základě předložených listinných důkazů a vyjádření obou manželů. 4. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 755 odst. 2 o. z., nemůže být manželství rozvedeno, přesto, že je soužití manželů rozvráceno, byl-li by rozvod v rozpory: a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Dle odst. 3 téhož ustanovení mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 5. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství podle § 755 o. z. Z tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří manželské společenství, ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. Přestože se plně manželé neshodnou za příčinu rozvratu manželství, kdy manželka oproti manželovi za tuto příčinu považuje zejména navázání mimomanželského vztahu manžela s jinou ženou, přesto se shodnou na ostatních příčinách rozvratu manželství, tj. vzájemném citovém odcizení, rozdílném pohledu na další společné soužití a rodinný život. V řízení nebyly zjištěny žádné zvláštní důvody, na základě kterých by soud dovodil, že případný rozvod rodičů by byl v rozporu se zájmy nezletilého syna. Proto soud návrhu vyhověl a manželství rozvedl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy žádné okolnosti případu neodůvodňují jejich přiznání.