10 C 26/2020-483 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobců na nahrazení projevu vůči žalovanému k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), a to jednak pozemků uvedených ve výroku I a II tohoto rozsudku, a dále pozemků v k. ú. [obec] p. [číslo] v k. ú. [obec] p. [číslo] [číslo] v k. ú. [část obce] [parcelní číslo], v k. ú. [obec] p. [číslo] v k. ú. [ulice] [anonymizováno] p. [číslo] v k. ú. [část obce] p. [číslo]. Nárok byl dovozován z tvrzení, že žalobci jsou oprávněnými osobami, případně právními nástupci oprávněné osoby [jméno] [celé jméno žalobce], podle § 4 zákona o půdě na základě rozhodnutí uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, článku II Smlouvy. Nesouhlasí však se způsobem, jakým žalovaný ocenil nevydané pozemky, zejm. pozemek PK parc. [číslo] v k. ú. [část obce], stejně tak jako pozemky parc. č. část [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (v části původních pozemků PK 144 a 145), neboť tyto přešly do vlastnictví státu za účelem uskutečnění výstavby (jednak rozhodnutím odboru výstavby ONV v [obec a číslo], č. j. V [anonymizováno] [číslo], ze dne 1. 4. 1982, pozemky v k. ú. [část obce] pak rozhodnutím odboru výstavby ONV v [obec a číslo], č. j. V [obec] [číslo] ze dne 2. 2. 1984). Žalobci proto požádali 15. 12. 2017 žalovaného o přecenění restitučního nároku, který byl před tím žalobcům vyčíslen nejprve k rozhodnutí z 12. 6. 2001 na částku 19 385,17 Kč pro každého z nich, dále k rozhodnutí ze dne 27. 4. 2017 ve spojení s rozhodnutím z 26. 7. 2017 na částku 51 821,88 Kč pro každého z žalobců. Přitom po odmítnutí požadavku na přecenění nároku (přípisem žalovaného z 23. 1. 2018, zn. SPU [číslo]) žalobci iniciativně ve spolupráci s příslušnými úřady a soudními znalci zadali ocenění nevydaných pozemků znalci [jméno] [příjmení], podle jehož posudku z 27. 2. 2018, [číslo] byly nevydané pozemky oceněny na celkem 4 416 300 Kč vzhledem ke stavebnímu charakteru, každý z žalobců se a této částce podílí ¼, tj. 1 104 075 Kč. Ke dni vyhotovení žaloby 6. 2. 2020 došlo k částečnému uspokojení nároku žalobců mj. před Okresním soudem v Mladé Boleslavi (řízení sp. zn. 20 C 128/2018), tudíž na počátku nadepsaného řízení činilo vyčíslení restitučního nároku žalobce a) 922 165,68 Kč a žalobkyně b) 941 550,85 Kč. Žalobci shledávali na straně žalovaného liknavost a svévoli v uspokojování jejich restitučního nároku dlouhodobým procesem při jeho uplatňování (po dobu 25 let marně usilovali o převod náhradních pozemků, když restituční nárok byl uplatněn již v průběhu roku 1992), stejně jako nesprávným oceněním tohoto restitučního nároku. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, nesouhlasil s oceněním restitučního nároku žalobců odvíjejícím se od hodnocení, že by pozemek PK [číslo] v k. ú. [část obce] a pozemky původně PK 144 a 145 v k. ú. [část obce] byly posuzovatelné jako stavební – sice byly vyvlastněny za účelem výstavby, avšak nikdy zastavěny nebyly. Ke dni podání žaloby tak žalovaný evidoval nárok žalobce a) ve výši pouze 25 768,75 Kč a žalobkyně b) toliko 45 153,93 Kč. Postup při uspokojování restitučního nároku žalobců nepovažoval za svévolný a liknavý; poukázal na absenci aktivity žalobců ve veřejných nabídkách jako prioritnímu způsobu uspokojení nároku na náhradní pozemky, žalobci se rozhodli dlouho neúčastnit takových nabídek, zároveň až do 15. 12. 2017 nenamítali ničeho oproti výši ocenění restitučního nároku shora citovanými rozhodnutími o nevydání původně odňatých pozemků. Žalovaný též namítal, že žalobci uplatňují své nároky na náhradní pozemky v řadě dalších řízení před jinými soudy, přičemž hodnota žalobci požadovaných pozemků v těchto řízeních vysoce překračuje ocenění jejich nároku. 3. Řízení bylo postupně částečně zastaveno (§ 96 odst. 1 – 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)) na podkladě částečných zpětvzetí žaloby ohledně pozemků [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] a p. [číslo] v k. ú. [ulice] [anonymizováno] (usnesení vyhlášené u jednání dne 8. 10. 2020) a pozemků [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a p. [číslo] v k. ú. [část obce] (usnesení ze dne 8. 6. 2021, č. j. 10 C 26/2020-421). Konečně v době mezi konáním posledního jednání dne 31. 8. 2021 a vyhlášením odůvodňovaného rozsudku vzali žalobci (za souhlasu žalovaného ze dne 3. 9. 2021) žalobu zpět i ohledně pozemků uvedených ve výroku III rozsudku ([parcelní číslo] v k. ú. [obec] a p. [číslo] [parcelní číslo] v k. ú. [obec]), proto i ohledně nich soud zmiňovaným výrokem řízení částečně zastavil. Ohledně posledně zmíněných pozemků v průběhu řízení o projednávané věci došlo k jejich vydání jiným oprávněným osobám na základě pravomocných rozhodnutí zdejšího soudu (věci projednávané pod sp. zn. 10 C 132/2018, 3 C 149/2017 a 10 C 141/2018). 4. Ve vztahu k pozemkům, které zůstaly po částečných zastaveních řízení předmětem pro meritorní rozhodnutí soudu, žalobci neshledávali žádných překážek pro jejich převod. Pozemky v k. ú. [anonymizováno] nejsou ani výhledově určené pro výstavbu vleku, jak namítal žalovaný, navíc přítomnost sjezdové tratě nepředstavuje důvod nepřevoditelnosti pozemků. Na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] nejsou umístěné stavby spojené se zemí pevným základem, jde maximálně o stavby drobné, případně by část nezastavěná těmito stavbami mohla být oddělena geometrickým plánem a poté převedena na žalobce. Překážkou převodu není ani dlouhodobá nájemní smlouva. Pozemek je zemědělsky obhospodařovatelný. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je sice zatížen věcným břemenem, to je však souladné s faktickým stavem k využití coby přístupové cesty pro objekty v řízení slyšeného svědka [příjmení] a další fyzické osoby. Navíc sousední pozemek k tomuto předmětnému, tj. [parcelní číslo] ve vlastnictví svědka [příjmení], by bylo lze upravit za účelem sjízdnosti tak, aby předmětný [parcelní číslo] zůstal zatížen toliko stávajícím věcným břemenem. I tento pozemek je věcným břemenem pro účely přístupu ke dvěma objektům zatížen minimálně, zbývající část by bylo možné taktéž oddělit a převést na žalobce. 5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout i ve vztahu ke zbývajícím pozemkům. U p. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] argumentoval platným a účinným územním plánem [územní celek], podle něhož jsou pozemky dotčeny záměrem plánované výstavby lyžařského vleku a sjezdařské trati. Lyžařské vleky jsou přitom považovány za stavby dopravní infrastruktury, s nimiž funkčně souvisí lyžařské tratě, bez nichž vleky nelze řádně provozovat, a opačně; v tomto ohledu žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR) sp. zn. 28 Cdo 35/2018. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je částečně zastavěn stavbami, které zcela nepochybně souvisejí se stavbou rodinného domu na sousedním pozemku st. [parcelní číslo], jde tak o zastavěný pozemek a ve funkčním celku (zde žalovaný odkázal na rozsudek NS ČR z 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018). Pozemek je dlouhodobě pronajat na základě nájemní smlouvy [číslo] z 30. 4. 2018 osobu vlastníci pozemek st. [parcelní číslo]. Na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je jednak ochranné pásmo národního parku, jde o evropsky významnou lokalitu, je zatížen věcným břemenem chůze a jízdy ve prospěch vlastníka objektu – rekreační chalupy na st. [parcelní číslo]. V průběhu řízení navíc zakoupil sousední nemovitosti (další rekreační chalupu s pozemky, včetně výslovně sousedního [parcelní číslo]) nový nabyvatel Ing. [anonymizováno], který ihned projevil zájem o převod též předmětného pozemku [parcelní číslo], jako pozemku klíčového pro plnohodnotné užívání jeho objektu [adresa] s pozemky. Žalovaný poukazoval v případě posledních dvou zmiňovaných pozemků na zjevný nepoměr mezi zájmem žalobců o ně (když jde jen o náhradní pozemky za nevydané, jejich cena je bagatelní oproti výši celého restitučního nároku) a mezi zájmy osob, kterým by vznikly zásadní problémy s užíváním jejich nemovitostí, pokud by pozemky byly převedeny na žalobce. Žalobci nemají o faktické obhospodařování těchto pozemků zájem, dosud přisouzené pozemky obratem převedly na jiné subjekty, náhradní pozemky tak pro ně představují toliko ekonomický profit. 6. S ohledem na shodná skutková tvrzení účastníků mohl soud za svá zjištění dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) považovat následující: a) okolnost, že žalobci jsou oprávněnými osobami, resp. dědici po oprávněné osobě dle zákona o půdě b) že oprávnění plyne z rozhodnutí uvedených v článku II smlouvy o převodu pozemků, ohledně níž je výrokem I tohoto rozsudku nahrazována vůle žalovaného k jejímu uzavření c) že žalobcům nebyly vydány pozemky v rozhodnutích uvedené jako ty, u nichž nebylo určeno jejich vlastnictví, přičemž zejm. u pozemků uvedených v odst. 1 a 2 odůvodnění rozsudku se účastníci ovšem neshodli na jejich ocenění, které se odvíjí od sporného stanoviska stran k otázce charakteru těchto pozemků (stavební versus nikoli stavební) d) že žalobce