12 C 107/2020-40 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 1 044 Kč s příslušenstvím z titulu zákonného příspěvku za období od 26. 3. 2019 do 2. 4. 2019, kdy neměl žalovaný jako provozovatel vozidla sjednáno k vozidlu [anonymizováno], [registrační značka] pojištění odpovědnosti. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný odpor. Ve vyjádření namítl špatnou komunikaci se žalobkyní, kdy nevěděl, zda je vyzýván jako fyzická osoba či podnikatel. Vozidlo bylo dne 24. 4. 2020 zlikvidováno, spolu s tím i dokumentace k vozidlu, kdy měl v daném období mít žalovaný vozidlo pojištěno přes internetový srovnávač. Má za to, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby nesl důkazní břemeno, že vozidlo bylo pojištěno. Mohl by to být i případ, kdy od pojištění v 14denní lhůtě odstoupil. 3. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 1. 2. 2021 doplnila, že s žalovaným žalobkyně komunikovala dne 14. 1. 2020, kdy žalovaný přes příslib nedoložil pojistnou smlouvu na dané období, žalovaného v žalobě označila v souladu s označením v registru vozidel a poukázala na skutečnost, že v době, kdy mělo dojít k likvidaci vozidla i listin, žalovaný věděl, že žalobkyně vůči němu nárok uplatňuje. Dále poukázala na ustanovení § 15 odst. 1 zákona 168/1999 Sb., kdy pojistitelé mají povinnost hlásit změny v souvislosti s pojištěním odpovědnosti. 4. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalobkyně je na základě zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, příjemcem příspěvků vlastníků, popř. provozovatelů motorových vozidel, které jsou provozovány bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Splatnost závazku nastává 30 dní od doručení výzvy. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil provozovaný žalovaným [anonymizováno], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] neměl v období od 26. 3. 2019 do 2. 4. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, k danému doložila výpis ze systému včetně záznamů o komunikaci se žalovaným. Žalobkyně proto zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku ve výši 744 Kč (8 dní po 93 Kč) a dále poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč, výzva byla odeslána žalovanému dne 8. 8. 2019, splatnost příspěvku nastala dne 22. 9. 2019. Dle potvrzení o převzetí autovraku bylo vozidlo předáno dne 24. 4. 2020 do zařízení ke sběru vraků. Dnem 17. 6. 2020 je datována předžalobní upomínka zástupce žalobkyně adresovaná žalovanému k zaplacení dlužné částky. Odeslání upomínky žalobkyně prokázala podacím archem a záznamem o sledování zásilky. 5. Tyto skutkové okolnosti soud posuzoval dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném ke dni počátku nepojištěného období (dále jen„ zákon“), vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 6. Podle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 7. Podle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 8. Dle § 15 odst. 1 zákona pojistitel sděluje Kanceláři údaje o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti nejméně v rozsahu údajů, které stanoví ministerstvo vyhláškou, a to nejpozději do 1 měsíce ode dne vzniku příslušné skutečnosti. 9. Žalovaný přes opakované poučení soudu v souladu s § 118a o. s. ř. neprokázal, že jako vlastník a provozovatel vozidla zapsaný v registru silničních vozidel podle § 4 odst. 2 zákona splnil svoji zákonnou povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle § 1 zákona; případně že by příspěvek již uhradil. Soud se neztotožnil s jeho závěrem, že to po něm nelze s odstupem času spravedlivě požadovat, neboť v tomto bylo na žalovaném, aby prokázal, že měl v předmětném období uzavřenou pojistnou smlouvu, případně, že bylo od smlouvy následně odstoupeno. Žalovaný však rozhodné skutečnosti netvrdil, ani k danému neoznačil důkazy. K danému současně soud zdůrazňuje, že v době likvidace vozidla již žalovaný min. na základě komunikace s žalobkyní věděl o uplatňovaném nároku, nad to jako dřívější zprostředkovatel pojistných smluv si musel být bez pochyby vědom povinnosti mít uzavřené pojištění o odpovědnosti a dané skutečnosti být schopen doložit, a to i v případě odstoupení od smlouvy. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně splnila své povinnosti a zaslala žalovanému kvalifikovanou výzvu podle § 4 odst. 6 zákona, žalovaný však svá tvrzení o pojištění vozidla v daném období a následném odstoupení o pojistné smlouvy jakkoliv neprokázal, žalobkyně má tudíž nárok na zákonný příspěvek za shora uvedenou dobu včetně nákladů na jeho uplatnění podle vyhl. č. 417/2017 Sb. Soud proto žalobě vyhověl. Nárok na úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti výzvy má oporu v § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 220,41 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 044 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovného ve výši 1 336,70 Kč v souvislosti s cestou realizovanou k jednání a zpět dne 17. 9. 2021 za 240 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,3 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t., náhrady za promeškaný čas v rozsahu 8 půlhodin celkem ve výši 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 636,70 Kč ve výši 1 183,71 Kč.