6 C 210/2021-16 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24. 2. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 9 136 Kč s příslušenstvím, přičemž v průběhu řízení vzala žalobu částečně zpět a požadovala úrok pouze od 12. 9. 2020 O zpětvzetí bylo rozhodnuto usnesením č. j. EPR 45471/2021-9. Žalobkyně tvrdila, že v době od 13. 12. 2019 do 17. 6. 2020 bylo vozidlo [registrační značka] provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vlastníkem a provozovatelem vozidla byl v dané době žalovaný, čímž mu vznikla povinnost uhradit zákonný příspěvek za nepojištěné vozidlo. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný žádné důkazy nepředložil a k žalobě samé se nevyjádřil. 3. Žalovaný je občanem Bulharska. S ohledem na tento mezinárodní prvek sporu soud posuzoval svou pravomoc k rozhodnutí ve věci podle Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Protože žalovaný má na území ČR veden trvalý pobyt a zdržuje se zde, mají zdejší soudy pravomoc k rozhodnutí ve věci. 4. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Kvazidelikt v podobě neuzavřené pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla představuje škodu vzniklou žalobkyni sídlící v ČR, která má povinnost hradit škodu vzniklou poškozeným podle § 24 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném ke dni počátku nepojištěného období (dále jen„ zákon“), z garančního fondu, který je tvořen mimo jiné i příspěvky podle § 4 zákona. Rozhodným právem je proto český právní řád. 5. Výzvou ze dne 9. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení zákonného příspěvku za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za období od 13. 12. 2019 do 17. 6. 2020 ve výši 9 136 Kč ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Předchozí pojištění vozidla u [právnická osoba], zaniklo 12. 12. 2019 a nové nebylo sjednáno. Příspěvek tvoří částka 8 836 Kč (188 dnů x denní sazba 47 Kč) a částka 300 Kč jako náklady na uplatnění. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Zprávou z registru vozidel je prokázáno, že jako vlastník a provozovatel vozidla byl v rozhodném období veden žalovaný. 6. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném ke dni počátku nepojištěného období (dále jen„ zákon“), vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 7. Podle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 8. Podle § 4 odst. 4 zákona osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 9. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a neprokázal, že jako vlastník a provozovatel vozidla zapsaný v registru silničních vozidel podle § 4 odst. 2 zákona splnil svoji zákonnou povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle § 1 zákona; nebo že příspěvek již uhradil. Protože žalobkyně splnila své povinnosti a zaslala žalovanému kvalifikovanou výzvu podle § 4 odst. 6 zákona, má nárok na zákonný příspěvek za shora uvedenou dobu včetně nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč podle vyhl. č. 417/2017 Sb. Soud tedy žalobě vyhověl. Nárok na úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti výzvy má oporu v § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3, § 142a odst. 1, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části týkající se úroku z prodlení, ve které vzala žalobu zpět, prokázala odeslání předžalobní výzvy, a proto má právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby - § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 1 489 Kč. Žalovaný je povinen nahradit tyto náklady žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. Lhůty ke splnění povinnosti byly stanoveny třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř.