12 C 109/2022-18 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalované zaplacení částky 202 097,40 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru dle smlouvy o hotovostním úvěru uzavřené dne 7. 11. 2018 mezi účastnicemi. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, žádné důkazy nepředložila. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“) rozhodl proto soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů. 2. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalovaná požádala žalobkyni, jak bylo prokázáno dle Žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru [anonymizována dvě slova] - předschválená nabídka, o poskytnutí úvěru ve výši 240 000 Kč, kdy zároveň doložila své poměry za účelem posouzení úvěruschopnosti žalované. Následně na základě smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizováno]“ č. [anonymizováno] [bankovní účet] uzavřené mezi účastnicemi dálkovým přístupem se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 240 000 Kč, kdy úvěr měl být žalované poskytnut na její účet [anonymizováno] s číslem [bankovní účet] dle podmínek smlouvy, Podmínek a Sazebníku, a žalovaná se jej zavázala splatit spolu se smluvním úrokem 4,9% ročně nejpozději do dne 20. 11. 2026 v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 3626,97 Kč, přičemž každá měsíční splátka zahrnuje vždy splátku jistiny, pojistného a platbu úroků, splatných vždy k 20 dni každého kalendářního měsíce. Dle výpisu z úvěru byl žalované úvěr poskytnut dne 7. 11. 2018. Žalovaná avšak úvěr řádně nesplácela, kdy byla opakovaně v prodlení s plněním splátek, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Proto žalobkyně od smlouvy odstoupila, o čemž informovala žalovanou dopisem ze dne 19. 2. 2021, stal se dluh ve výši 209 864,56 Kč ke dni 8. 4. 2021 splatný. Žalovaná tak dluží jistinu ve výši 201 847,40 Kč, poplatky ve výši 250 Kč a smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Výzvou ze dne 17. 2. 2022 včetně podacího archu bylo prokázáno splnění povinnosti zaslání předžalobní upomínky, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou současně ke smírnému řešení. 3. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Z výše uvedených provedených důkazů soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované dne 7. 11. 2018 na účet úvěrové prostředky ve výši celkem 240 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách ve výši dle smlouvy a smluvních podmínek (viz bod. 2 odůvodnění). Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, na základě čehož následně žalobkyně odstoupila od smlouvy. Protože žalovaná neprokázala, že by žalovanou částku uhradila, vyhověl soud žalobě a uložil žalované uhradit dlužnou jistinu 201 847,40 Kč a poplatky ve výši 250 Kč. Současně přiznal žalobkyni žalovaný smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení podle § 1970 a § 2395 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 821,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 084 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 202 097,40 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t., kdy předžalobní výzva byla zaslána žalované jako tzv. výzva prostá, nikoliv kvalifikovaná, neboť neobsahovala právní rozbor předmětného závazku, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 750 Kč ve výši 4 987,50 Kč. 7. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).