12 C 133/2021-15 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím z titulu ošetření žalované a její následné hospitalizace v Protialkoholní záchytné stanici [obec], která je provozována žalobkyní. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žádné důkazy nepředložila. Za splnění podmínek § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o. s. ř.“) rozhodl proto soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 2. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované vyšetření, ošetření a následnou hospitalizaci v protialkoholní záchytné stanici dne 5. 9. 2020 Náklady na péči o žalovanou vyčíslila žalobkyně celkem na částku 3 000 Kč, sestávající se poskytnutí zdravotní péče ve výši 1 340 Kč, biochemie ve výši 250 Kč, dvakrát alkoholtest ve výši 180 Kč, zdravotnický materiál za 50 Kč, pití za 30 Kč, mycí a desinfekční prostředky za 150 Kč a náklady za ubytování ve výši 1 000 Kč, to vše spolu s příslušným DPH. Jak vyplývá z Uznání dluhu ze dne 5. 9. 2020, žalovaná byla o povinnosti uhradit tyto náklady žalobkyní poučena a svůj dluh co do důvodu i výše před propuštěním ze stanice uznala, což stvrdila svým podpisem. Současně vystavila žalobkyně žalované na výše uvedenou částku fakturu [číslo] se splatností ke dni 5. 10. 2020. Jelikož však žalovaná dlužnou částku neuhradila, dopisem datovaným dne 26. 4. 2021 právní zástupce žalobkyně ji vyzval k úhradě dluhu s poučením, že v případě neuhrazení dluhu bude podána soudní žaloba. 3. Tyto skutkové okolnosti soud posuzoval podle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších změn a doplňků, a podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 4. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná v zákonem předepsané písemné formě uznala existenci svého dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše a zavázala se k jeho úhradě ve stanovené lhůtě. Tím byla založena vyvratitelná domněnka, že dluh ve výši 3 000 Kč v době uznání trval (§ 2053 o. z.). Bylo tedy na žalované, aby prokázala, že došlo k zániku tohoto dluhu, popř. že dluh jako takový vůbec nevznikl. Žalovaná však zůstala v řízení nečinná a žádná tvrzení ani důkazy na svou obranu neuvedla. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost dluh ve výši 3 000 Kč žalobkyni zaplatit spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).