10 C 64/2024-32 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl peněžitý nárok uvedený ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrzeno bylo, že jde o nároky žalobkyně z titulu smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi účastnicemi 8. 10. 2021 ohledně bytové jednotky č. , hodnota, o velikosti 2+kk v domě č. p. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalobkyně, na adrese , adresa, , , adresa, . Částka se skládá z vyúčtovaných nároků fakturou č. , hodnota, ze dne 6. 4. 2023 (se stanovenou splatností k 20. 4. 2023), konkrétně z dlužného nájemného 58 500 Kč, z částky za úklid společných prostor 1 192,59 Kč, úhrad za společnou elektřinu ve výši 517,56 Kč, za svoz odpadu ve výši 967,96 Kč, z nákladů na topení ve výši 7 947,07 Kč, z vodného a stočného ve výši 2772,45 Kč a z revize modusatů ve výši 1 111,42 Kč.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v průběhu řízení byla procesně nečinná.Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně podáním ze dne 11. 4. 2024, u žalované bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 8. 4. 2024, č. j. 10 C 64/2024-11. Jím byla totiž žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byla upozorněna, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.Smlouvou o nájmu ze dne 8. 10. 2021 bylo prokázáno tvrzení žalobkyně (viz odst. 1 odůvodnění rozsudku) o pronajmutí předmětného bytu žalobcem žalované jako nájemkyni od 8. 10. 2021 do 30. 9. 2022. Sjednané nájemné od 8. 10. do 31. 10. 2021 činilo 6 000 Kč měsíčně, zálohy na služby v tomto období 1 150 Kč měsíčně. Jinak celkové měsíční nájemné bylo sjednáno na 8 000 Kč měsíčně, dále byla žalovaná povinna hradit spolu s nájemným též náklady spojené s poskytováním služeb (dodávka vody, odvádění odpadních vod, správa nemovitosti, osvětlení společných prostor, odvoz a likvidace odpadu, kontrola a čištění komínů, plynového kotle, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, ústřední vytápění, ohřev teplé vody) – a to zjevně ve výši 1 500 Kč, neboť celková výše nájemného a záloh na služby činila 9 500 Kč měsíčně. Žalovaná toto měla hradit na bankovní účet č. , č. účtu, do každého 15. dne měsíci, za který se nájem a záloha na služby platí.Protokolem o předání bytu ze dne 8. 10. 2021, podepsaným za žalobkyni , jméno FO, a žalovanou jako nájemkyni bylo prokázáno, že byt byl žalobkyni předán k datu 8. 10. 2021 bez jakýchkoli závad. Byl zachycen stav měřících přístrojů pro odběr vody, elektrickou energii a plyn.Evidenčním listem nájemce jednotky č. , hodnota, v č. p. , Anonymizováno, , vystaveným žalobkyní vůči žalované a platným od 1. 10. 2021 bylo prokázáno stanovení nájemného podle výměry bytu (a v souladu s výše citovaným obsahem nájemní smlouvy) na částku 8 000 Kč měsíčně, služby pak na 1 500 Kč.Písemnou dohodou o uznání dluhu a splátkovém kalendáři podepsanou oběma účastnicemi (za žalobkyni jednatelkou , jméno FO, ) bylo prokázáno, že žalovaná písemně uznala svůj dluh ve výši – k datu podpisu dohody uznání dluhu 31. 3. 2022 – 35 989,59 Kč z přesně stanovených titulů (nájemné za říjen 2021 – 6 000 Kč, 3 x 8 000 Kč jako nájemné za leden, únor a březen 2022, 3 x 1 500 Kč jako zálohy na služby ve stejných měsících, vyúčtování služeb vystavené v prosinci 2021 na částku 1 489,59 Kč. Účastnice pod ztrátou výhody splátek pro žalovanou sjednaly splátkový kalendář na uvedený dluh v částce 1 500 Kč, resp. posléze 2 000 Kč měsíčně.Podle vyúčtování (přehledu předpisů a plateb) vyhotoveného žalobkyni ke dni 22. 5. 2023 ohledně žalované bylo doloženo, že dluh žalované činil k tomuto datu 51 990 Kč (oproti předpisu ve výši 91 490 Kč činily úhrady jen 39 500 Kč, když např. nájemné nebylo řádně uhrazeno k 15. 10. 2021, 31. 12. 2021, 15. ledna, února, března, května a června 2022 atd.).Fakturou č. , hodnota, vystavenou žalobkyní jako dodavatelkou vůči žalované dne 6. 4. 2023, se splatností k 20. 4. 2023 bylo provedeno vyúčtování služeb souvisejících s nájmem předmětného bytu, dále teď dlužného nájemného (58 500 Kč), přičemž další jednotlivé dluhy tvořily částky za úklid společných prostor 1 192,59 Kč, úhrad za společnou elektřinu ve výši 517,56 Kč, za svoz odpadu ve výši 967,96 Kč, z nákladů na topení ve výši 7 947,07 Kč, z vodného a stočného ve výši 2772,45 Kč a z revize modusatů ve výši 1 111,42 Kč. Žalobkyně však z uvedených dlužných částek provedla i odečet zaplacených záloh na služby 2 x 750 Kč) a uhrazené kauce 9 500 Kč (o jejímž přijetí od žalované již k datu uzavření předmětné nájemní smlouvy zároveň žalobkyně předložila příjmový pokladní doklad ze dne 8. 10. 2021), tudíž celková dlužná částka činí 62 009 Kč.Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by na výše zjištěný dluh u žalované něčeho plnila, přičemž žalobkyně nemůže podle zásad důkazního břemene prokazovat negativní tvrzení, že žalovaná na dlužné nájemné a vyúčtování služeb neplnila.Právní posouzení soud provedl podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a případně i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se ustanovení tohoto pododdílu nepoužijí, přenechává-li pronajímatel nájemci byt nebo dům k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu.Podle § 2237 o. z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že nájemné se sjednává za jeden měsíc.Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné převodem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že účastnice k 8. 10. 2021 sjednaly písemnou formu (§ 2237 o. z.) smlouvu o nájmu bytu (§ 2235 o. z. a násl.), na základě které žalobkyně předala žalované (prokázáno protokolem z 8. 10. 2021) předmětný byt žalované jako nájemkyni k užívání. V souladu se smlouvou a ustanovením § 2246 a § 2247 o. z. vznikla žalované povinnost hradit sjednané měsíční nájemné 8 000 Kč, dále zálohy na přesně specifikované služby (plnění spojená s užíváním bytu a související služby – viz detailní zjištění ze smlouvy o nájmu) 1 500 Kč. Žalovaná však tuto povinnost neplnila řádně, resp. v řízení netvrdila a neprokázala pozitivní opak, přičemž ke dni 6. 4. 2023 proto byl žalované vyúčtován žalobkyní jako pronajímatelkou celkový dluh ve výši 62 009 Kč (ve skladbě popsané shora, zahrnující jak dlužné nájemné, tak nedoplatky z vyúčtování jednotlivých služeb). Jelikož žalovaná tyto dluhy neuhradila ani ke dni splatnosti faktury stanovené žalobkyní na 20. 4. 2023 (přičemž je ovšem zjevné, že žalovaná byla např. s pravidelnými platbami nájemného v prodlení již podstatně dříve), pak soud žalobkyni přisoudil nejen požadovanou částku jistiny 62 009 Kč, ale též úrok z prodlení dle výše citované právní úpravy ve výši 15 % ročně.Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. (pozn. soudu – podmínka předžalobní výzvy byla splněna a doložena touto výzvou včetně podacího archu k poštovní přepravě) vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 2 481 Kč, a jednak náklady právního zastoupení, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění