6 C 158/2024-17 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 17. 9. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud od 17. 9. 2022 zrušil její vyživovací povinnost vůči žalovanému, naposledy stanovenou na částku 3 400 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 26 P 310/200-666, 5 P a Nc 209/2020, ze dne 19. 11. 2020. Uvedla, že žalovaný v září 2024 nastoupil vojenské prezenční studium na , právnická osoba, . Jako student bude měsíčně pobírat služební plat, přičemž pro první ročník je jeho výše 19 600 Kč hrubého měsíčně. Má bezplatné ubytování na internátu s připojením na internet, bezplatné parkování, výstroj zdarma, základní učební pomůcky. Dále má zvýhodněné stravování. Má také možnost čerpat prostředky z Fondu kulturní a sociálních potřeb. Kromě vyživovací povinnost k žalovanému má žalobkyně ještě 2 vyživovací povinnosti, k dceři , Anonymizováno, ve výši 3 400 Kč a k dceři , Anonymizováno, ve výši 8 100 Kč. Její celkové měsíční náklady jsou ve výši 30 935 Kč.2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že skutečně na vysoké škole pobírá plat 16 442 Kč čistého měsíčně, nicméně musí navštěvovat denní studium do pozdních hodin a nemá možnost si přivydělat brigádou, jejichž výběr je ze strany armády omezený a armáda je musí schválit. Během studia má nárok na bezplatné ubytování, zlevněné obědy v ceně 27 Kč, vojenské oblečení a studijní materiály. Mezi jeho další měsíční náklady patří cestovné domů tam a zpět ve výši 2 611 Kč, celodenní strava ve výši 6 940 Kč, vstupné do fitcentra 2 240 Kč a náklady na provoz automobilu 2 615 Kč. Celkem 14 826 Kč. Víkendy tráví u otce, který mu přispívá 7 515 Kč.Provedené důkazy3. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 26 P 310/200-666, 5 P a Nc 209/2020, ze dne 19. 11. 2020, soud stanovil žalobkyni vyživovací povinnost k žalovanému v částce 3 400 Kč měsíčně. V odůvodnění je uvedeno, že žalobkyně má příjem 40 200 Kč, žalovaný navštěvuje 1. ročník střední školy a má obvyklé potřeby.4. Potvrzením zaměstnavatele žalobkyně je doloženo, že její čistý příjem v říjnu 2024 činil 58 063 Kč. Tato výše odpovídá průměrnému příjmu za celý rok 2024.5. Dle Ceníku , Anonymizováno, činí cena zvýhodněné roční karty 2 990 Kč a jízdné , adresa, Kč.6. Ceník , právnická osoba, stanoví cenu čtvrtletní šalinkarty 1 370 Kč.7. Z vyúčtování mobilního operátora vyplývá, že měsíční paušál pro telefonní číslo , tel. číslo, stojí 321,19 Kč.8. Podle vstupenky do fitcentra , právnická osoba, je jednorázové vstupné 150 Kč.9. Prodejními doklady byly ze strany žalovaného doloženy nákupy běžných a základních potravin pro celodenní potřebu.10. Předpis ročního pojistného k vozidlu reg. zn. , SPZ, vztahující se k období od 3. 9. 2024 do 2. 9. 2025 činí 5 109 Kč a podle potvrzení o úhradě dálniční známky k uvedenému vozidlu žalovaný uhradil 2 300 Kč dne 29. 9. 2024.11. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti významné pro posouzení věci.Právní úprava12. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.13. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.14. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.15. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.16. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.Právní a skutkové zhodnocení věci17. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaný v září 2024 nastoupil vysokoškolské prezenční studium na , právnická osoba, a jako student 1. ročníku pobírá plat 16 442 Kč měsíčně. Kromě vyživovací povinnosti vůči žalovanému má žalobkyně ještě dvě vyživovací povinnost stanovené na částku 3 400 Kč a 8 100 Kč měsíčně. Z předložených Ceníků soud dovodil, že žalovaný má měsíční výdaje na MHD ve výši 457 Kč a na cesty domů na víkend 2 233 Kč (2 990 Kč/12 + 248 Kč * 8). Návštěvy fitcentra stojí žalovaného 2 400 Kč měsíčně (4* 4* 150 Kč) a mobilní tarif 320 Kč. Celkové náklady na jídlo ze strany žalovaného byly doloženy ve výši 7 000 Kč při zohlednění obědů za 27 Kč, což je podle soudu odpovídající a nikoliv nepřiměřené. Ohledně automobilu žalovaný uvedl, že dosud nebyl na něj přepsán, ale platby související s jeho provozem hradí on, a to ve výši 423 Kč měsíčně na pojištění a 192 Kč měsíčně na dálniční známce. Celkem jsou prokázané výdaje žalovaného 13 025 Kč. Pro posouzení věci ohledně změny výživného je zásadní, zda od posledního rozhodnutí o výživném došlo k významné změně poměrů na straně účastníků, které mají vliv na určení výše výživného. V daném případě došlo podle soudu k významným změnám, které odůvodňují nové rozhodnutí o výživném. Na straně žalobkyně došlo k navýšení příjmu na 58 000 Kč měsíčně a současně i k navýšení stanoveného výživného na dceru , Anonymizováno, v částce 8 100 Kč měsíčně. Celková částka na výživné pro všechny tři děti činí 14 900 Kč. Na straně žalovaného se vzhledem k věku a vysokoškolskému studiu výrazně zvýšily jeho potřeby, avšak současně došlo k tomu, že mu v souvislosti se studiem vznikl nárok na plat ve výši 16 442 Kč, což je hodnota rovnající se zákonem stanovené minimální mzdě pro rok 2024. V první řadě je třeba posoudit, zda samotná skutečnost, že žalovaný pobírá plat v uvedené výši, znamená zánik vyživovací povinnosti rodiče. Podle § 911 o. z. má dítě nárok na výživné do doby, než je schopno se samostatně živit. Obecně se za schopnost samostatně se živit považuje situace, kdy je dítě schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to hmotné, kulturní, zdravotní a další včetně ubytování. Příjem 16 442 Kč představuje významnou částku pro uspokojení potřeb žalovaného, nejsou tím však pokryty všechny jeho výdaje, neboť jak z dokazování vyplynulo, pouze základní měsíční potřeby žalovaného v podobě jízdného, stravného, návštěvy fitcentra a platby za auto bez nákladů na pohonné hmoty činí 13 025 Kč. Nad rámec toho však život vysokoškolského studenta přináší ještě další široké spektrum nákladů souvisejících například s kulturními a sportovními akcemi, cestováním, nákupem ošacení, obuvi, léků, hygienických prostředků, pohonných hmot atd., přesahující ve svém součtu stávající příjem žalovaného. Ostatně minimální mzda představuje spíše určitou ochranu pracovníků před extrémně nízkými platy, než částku zaručující dostatečné pokrytí všech potřeb člověka. V reálném životě proto skutečné uspokojení nezbytných potřeb člověka vyžaduje vyšší než minimální mzdu. Prezenční denní studium pak žalovaného významně omezuje v možnosti dalšího přivýdělku, přičemž jeho prioritou by mělo být především plnění studijních úkolů a nikoliv snaha zajistit si další finanční prostředky. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalobkyně podle § 911 o. z. i nadále trvá, protože stávající příjem není dostatečný k úplnému pokrytí všech potřeb žalovaného v rozsahu odpovídajícímu plnohodnotnému životu vysokoškolského studenta, aniž by se byl žalovaný nucen nepřiměřeně se uskromňovat. I vlastnictví automobilu není v životě vysokoškolského studenta nic nezvyklého.18. Protože vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému i nadále trvá, bylo na řadě posoudit její výši, přičemž návrh rodiče na zrušení vyživovací povinnosti v sobě obsahuje i návrh na její případné snížení. Je pravdou, že výživné stanovené pro žalovaného ve výši 3 400 Kč se může jevit jako nízké a nepřiměřené příjmu žalobkyně, který se od posledního rozhodnutí soudu výrazně navýšil o cca 18 000 Kč měsíčně. Navíc žalobkyně s ohledem na stávající rodinné poměry potřeby žalovaného neuspokojuje žádným naturálním způsobem, když žalovaný za ní nejezdí a nepobývá u ní. Svou vyživovací povinnost tak může plnit pouze finančně. I přes uvedené však nelze odhlédnout od skutečnosti, že u žalobkyně také došlo ke zvýšení její vyživovací povinnosti k dceři Kateřině a především má žalovaný zajištěn významný a pravidelný plat k uspokojení velké části svých potřeb. Tyto skutečnosti se při stanovení výše vyživovací povinnosti musí projevit a soud dospěl k závěru, že při posouzení změny poměrů na straně obou účastníků převáží nová skutečnosti v podobě pravidelného plat žalovaného ve výši 16 442 Kč nad navýšením platu žalované o 18 000 Kč, z čehož však část je konzumována na zvýšené výživné vůči dceři Kateřině. Je proto na místě v