6 C 226/2023-35 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 12. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost vyklidit nemovitost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že je výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti, ve které žila s žalovaným v partnerském vztahu. Tento vztah v létě 2023 skončil, žalovaný byl vyzván, aby nemovitost vyklidil, avšak k jeho odstěhování nedošlo. Kvůli zhoršeným vztahům s žalovaným se žalobkyně z domu v listopadu 2023 odstěhovala ke svým rodičům.2. Žalovaný uvedl, že se s žalobkyní seznámil v roce 2015 a v roce 2017 se za ní přestěhoval k jejím rodičům. Následně začali hledat vlastní bydlení, které našli v roce 2018. Tehdy spolu uzavřeli ústní dohodu, podle které počáteční vklad 750 000 Kč zaplatí žalobkyně, která uzavře také hypoteční smlouvu s tím, že hypotéku bude hradit žalovaný spolu s energiemi. Žalovaný se také zavázal provést rekonstrukci nemovitosti a po uplynutí 10 let měl být zapsán jako poloviční spoluvlastník. Dne 13. 7. 2018 byla uzavřena kupní smlouvu, kdy cena nemovitosti činila 1,95 mil. Kč. Žalovaný celou nemovitost zrekonstruoval a 4. 7. 2019 se nastěhovali. I po odchodu žalobkyně platí hypotéku a energie.3. Výpisem z katastru nemovitostí, listem vlastnictví , číslo, vedeným pro , organizační složka státu, , bylo prokázáno, že žalobkyně je zapsána jako výlučná vlastnice pozemku p. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , vše v k. ú. , adresa, . Nabývacím titulem byla kupní smlouva ze dne 27. 6. 2018.4. Dopisem ze dne 8. 9. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k vyklizení nemovitosti s tím, že je třeba vyřešit jeho investice do domu i jeho prospěch z užívání nemovitosti.5. Emailem ze dne 2. 10. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k vyklizení nemovitosti s tím, že v opačném případě bude podána soudní žaloba. Dále je uvedeno, že k vypořádání majetkových nároků ohledně provedených investic ze strany žalovaného je třeba doložit, jaké práce a položky tvoří požadovanou částku 1,5 mil. Kč.6. Podle předložených fotografií došlo k zásadní rekonstrukci domu č. p. , číslo, , který má nyní nové roubení, terasu a udržované okolí. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.7. Podle § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.8. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.9. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti, tudíž je oprávněna se svým majetkem nakládat podle svého uvážení a vyloučit z užívání jiné osoby. Soud proto žalobě vyhověl, neboť žalovaný neprávem zadržuje nemovitou věc ve vlastnictví žalobkyně. Vydáním věci podle § 1040 odst. 1 o. z. je v případě nemovitosti nutno chápat její vyklizení. Okolnosti tvrzené žalovaným nejsou pro posouzení věci významné, neboť žalovaný od počátku věděl, že k nemovitosti nemá vlastnické právo a žádné oprávnění k užívání nemovitosti pro něj nevyplývá ani ze skutečnosti, že dům zrekonstruoval a platil hypotéku a energie. Použití jeho vlastních prostředků na rekonstrukci cizí nemovitosti a na úhradu splátek hypotéky zakládá pouze nárok na vzájemné finanční vypořádání s žalobkyní, nikoliv jeho oprávnění nemovitost také užívat. Navíc i kdyby byla prokázána ústní dohoda o tom, že za 10 let bude žalovaný zapsán jako spoluvlastník, pak ke dni rozhodnutí soudu tato doba neuplynula, tudíž ani toto tvrzení není pro posouzení vlastnických práv v současné době zásadní. Soud chápe, že pro žalovaného může být těžké se s danou situací vyrovnat a opustit nemovitost, kterou zrekonstruoval a podílel se na úhradě hypotéky, nicméně vzhledem k tomu, jak účastníci svá práva při nabytí nemovitosti nastavili, nezbylo soudu, než žalobě vyhovět. Vlastnické právo je základním lidským právem chráněným Listinou základních práv a svobod a je nutno mu poskytnout plnou ochranu i proti tomu, kdo se na rekonstrukci nemovitosti podílel. Nelze totiž tolerovat, aby byl vlastník nemohl své vlastnické právo plně realizovat podle svých představ a byl nucen opustit vlastní nemovitost z důvodu, že ji užívá někdo jiný, se kterým již nechce sdílet společnou domácnost. Podmínkou k vystěhování nemůže být ani zaplacení prostředků, které žalovaný na nemovitost vynaložil. Jedná o samostatný nárok, který s předmětem sporu nesouvisí a žalovaný jej může uplatnit v samostatné žalobě, pokud mezi ním a žalovanou nedojde k dohodě.10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšný, prokázala odeslání předžalobní výzvy, a soud mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ve věci, účast na jednání - § 7 bod 4., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem 7 200 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada za čas strávený cestou k jednání u soudu a zpět v rozsahu 2 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem činí náklady 14 200 Kč a žalovaný je povinen nahradit je k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).11. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016, je žaloba podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, žalobou vindikační; jedná se o žalobu vlastníka věci na vydání a odevzdání věci proti tomu, kdo mu ji neprávem zadržuje, která se u nemovitosti realizuje žalobním petitem na její vyklizení. Pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí se vychází ze závěru, že je-li předmětem vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Tento závěr byl aprobován rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2305/19. Údaj o aktuální hodnotě předmětné nemovitosti nelze z obsahu spisu dovodit, a to ani z kupní smlouva uzavřené v roce 2018, která s ohledem na své stáří neposkytuje údaj o aktuální ceně nemovitosti. Proto soud postupoval podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a nikoliv podle § 9 odst. 4 písm. a) AT, neboť v řízení nešlo o určení, zda tu je právní vztah nebo právo či o určení neplatnosti právního jednání.12. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl k vyklizení nemovitosti vyzván již v září 2022 a 18. 1. 2024 mu byla doručena žaloba. Měl tedy dostatek času, aby si již našel nové bydlení. V dané situaci se proto nejeví jako spravedlivé, aby žalovanému byla poskytnuta k vyklizení delší doba než stanovuje zákon.