3 C 49/2025-23 — Okresní soud v Semilech

1. Návrhem se , Jméno osvojitele, (dále jen „osvojitel“) domáhal, aby soud rozhodl o osvojení zletilé , jméno FO, (dále jen „osvojenka“). Návrh odůvodnil tím, že je manželem matky osvojenky a že mezi ním a osvojenkou existuje dlouhodobý a trvalý vztah odpovídající vztahu rodiče a dítěte, který vznikal již od jejího raného dětství, neboť osvojenka vyrůstala ve společné domácnosti s matkou a osvojitelem.2. Osvojenka se k návrhu připojila a s osvojením vyslovila souhlas, když uvedla, že osvojitele vnímá po celý život jako svého faktického otce, který ji vychovával, podporoval a plnil vůči ní rodičovskou roli, zatímco biologický otec osvojenky v jejím životě fakticky přítomen nebyl.3. Jelikož osvojení má mít právní následky také pro nezletilou dceru osvojenky , jméno FO, , soud ji v tomto řízení zastoupil kolizním opatrovníkem, jímž byl ustanoven , Městský/Obecní úřad, – Odbor sociálně právní ochrany dětí, a to pro účely vyslovení souhlasu za nezletilé dítě s tím, že osvojení bude mít právní následky i pro nezletilé dítě.4. Z účastnických výpovědí osvojitele, osvojenky a , jméno FO, , matky osvojenky a manželky osvojitele, soud zjistil, že osvojenka žila od narození ve společné domácnosti s matkou a osvojitelem, jenž je manželem její matky. Osvojitel se o osvojenku dlouhodobě staral jako o vlastní, zajišťoval její potřeby a byl jí oporou při jejím osobním i praktickém životě. Mezi osvojitelem a osvojenkou se vytvořil hluboký citový vztah srovnatelný se vztahem otce a dcery, přičemž tento vztah přetrvává i v době zletilosti osvojenky. Paní , jméno FO, , matka osvojenky a manželka osvojitele, pak s osvojením vyslovila výslovně svůj souhlas.5. Z rodného listu osvojenky soud zjistil identitu jejích pokrevních rodičů a údaje potřebné pro rozhodnutí ve výroku I a II. Z listin založených ve spise soud současně zjistil údaj o úmrtí biologického otce osvojenky, který je pro posouzení poměrů v rodině a existence případného odůvodněného zájmu pokrevního rodiče významný. Soud dále zjistil, že osvojenka je svobodná, a proto se k osvojení nevyžaduje souhlas jejího manžela.6. Kolizní opatrovník nezletilé , jméno FO, ve své zprávě soudu sdělil, že nezletilá má k osvojiteli pozitivní citový vztah a vnímá jej jako svého dědečka, který je rodině nablízku, pomáhá a podporuje ji. Kolizní opatrovník současně uvedl, že nezletilá jiného dědečka fakticky nezná, a doporučil návrhu vyhovět, přičemž za nezletilou vyslovil souhlas s tím, aby osvojení mělo právní následky i pro nezletilou. S ohledem na věk a vyspělost soud od přímého výslechu nezletilé upustil a vyšel ze zprávy kolizního opatrovníka, když je z provedeného dokazování zřejmé, že osvojení je v jejím zájmu.7. Z těchto skutkových zjištění soud učinil závěr, že mezi osvojitelem a osvojenkou je dlouhodobě dán vztah obdobný vztahu rodiče a dítěte, který vznikal již v době, kdy byla osvojenka nezletilá, a že tento vztah je skutečný, stabilní a obsahově naplňuje rodičovskou roli osvojitele vůči osvojenkyni. Soud rovněž uzavřel, že v širších rodinných poměrech plní osvojitel dlouhodobě i roli dědečka nezletilé , jméno FO, , přičemž osvojení má v rodině především význam právního stvrzení již existujícího faktického stavu.8. Podle § 448 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, je účastníkem řízení o osvojení mimo jiné osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit. Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho souhlasu. Soud proto jednal s osvojitelem, osvojenkou, nezletilou dcerou osvojenky zastoupenou kolizním opatrovníkem a s , jméno FO, jako manželkou osvojitele, která s osvojením vyslovila souhlas.9. Podle § 794 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle § 796 odst. 2 občanského zákoníku o osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen. V projednávané věci byl návrh podán osvojitelem a osvojenka se k němu připojila.10. Podle § 799 odst. 1 občanského zákoníku se osvojitelem může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které ji vedou k osvojení, že bude pro osvojovaného dobrým rodičem. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly svéprávnost osvojitele nebo jeho schopnost být pro osvojenku dobrým rodičem; naopak z dlouhodobého průběhu společného soužití vyplynulo, že osvojitel rodičovskou roli fakticky plnil a plní.11. Podle § 846 občanského zákoníku lze zletilého osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. V daném případě soud neshledal, že by návrh sledoval účel odporující dobrým mravům, neboť jeho těžiště spočívá v právním potvrzení dlouhodobě existujícího rodinného vztahu. Soud přitom vzal v úvahu i sdělení kolizního opatrovníka o motivaci vztahující se k budoucímu majetkovému uspořádání, kterou však v kontextu jinak jednoznačně rodičovského a citového vztahu nevyhodnotil jako motivaci nepřípustnou; jde o okolnost, jež se v rodinném životě běžně pojí s přirozenou snahou právně zajistit rodinné vazby a postavení blízkých osob, a sama o sobě nemění hlavní povahu osvojení jako stvrzení faktického rodinného vztahu.12. Podle § 847 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku lze zletilého osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti. Podle § 847 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku lze zletilého osvojit, jestliže osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Z provedeného dokazování soud uzavřel, že jsou splněny obě tyto zákonné podmínky, neboť osvojenka vyrůstala ve společné domácnosti s osvojitelem, který se na její výchově a zajištění jejích potřeb dlouhodobě podílel a fakticky vůči ní vykonával rodičovskou roli a současně osvojitel hodlá osvojit dítě své manželky, která s tím výslovně vyslovila souhlas.13. Podle § 847 odst. 2 občanského zákoníku zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. V posuzované věci biologický otec osvojenky zemřel a osvojenka s ním neměla vytvořeny citové vazby odpovídající rodičovskému vztahu, a řízení neodhalilo žádný konkrétní odůvodněný zájem, který by osvojení vylučoval. Matka osvojenky s osvojením souhlasí, když je dlouhodobě součástí společného rodinného života osvojitele a osvojenky, a osvojení tak nezasahuje proti legitimním zájmům pokrevních rodičů.14. Soud dále přihlédl k tomu, že věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojenkou je přiměřený a odpovídá běžné generační vzdálenosti mezi rodičem a dítětem, což podporuje závěr o přirozené povaze vztahu, který má být osvojením právně potvrzen.15. Podle § 852 občanského zákoníku má osvojení právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky jen tehdy, dali-li k osvojení souhlas. Vzhledem k tomu, že nezletilá , Jméno nezletilé, se narodila před rozhodnutím o osvojení, bylo třeba souhlasu za nezletilou, jenž v jejím zastoupení udělil kolizní opatrovník. Soud proto ve výroku III vztáhl právní následky osvojení i na nezletilou, když to odpovídá projevené vůli účastníků a současně i zájmu nezletilé, neboť se tím právně zpevní již existující rodinné vazby a postavení osvojitele v rodině.16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro osvojení zletilého podle § 847 občanského zákoníku. Osvojenka s osvojením souhlasí a návrh sleduje legitimní cíl právně stvrdit dlouhodobý faktický stav, v němž osvojitel plní roli otce osvojenky a současně dědečka její nezletilé dcery. Soud proto návrhu vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I až III rozsudku.17. Výrokem II soud současně rozhodl o zápisu osvojitele do matriční knihy narození jako otce osvojenky, neboť tento následek odpovídá povaze osvojení a je nezbytný pro úplné právní promítnutí nově založeného rodičovského vztahu.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 23 per analogiam zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť jde o statusovou věc, ve které zásadně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, ledaže by zákon stanovil jinak nebo by šlo o výjimečné okolnosti, které zde zjištěny nebyly.