11 C 194/2020-38 — Okresní soud v Sokolově

Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala přiznání výživného ve výši 3.000 Kč na neprovdanou matku a to od prosince 2019. Dále požadovala po žalovaném úhradu částky 8.000 Kč jako příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Svůj nárok vůči žalovanému odůvodnila tím, že dne [datum] se jí narodil syn [jméno] [celé jméno žalovaného], kdy jeho otcem je žalovaný. S otcem nezletilé žalobkyně nežije ve společné domácnosti. Dne [datum] si žalobkyně převzala svou dceru z Krajského dětského domova do své péče. Žalovaný žalobkyni v souvislosti s porodem a péčí o novorozence nic nepřispěl, pouze zakoupil dětskou postýlku. Žalobkyně je v současné době na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek, přídavky na dítě a doplatek na bydlení. V současné době je žalovaný bez zaměstnání, evidován na Úřadu práce v [anonymizováno] na Slovensku. Žalovaný k žalobě uvedl, že po dobu, kterou žil se žalobkyní ve společné domácnosti, se o ní i o syna staral. Nesouhlasí proto s jejím nárokem na úhradu částky 8.000 Kč. Dále uvedl, že je nezaměstnaný, není schopen hradit částku 3.000 Kč měsíčně. Na nezletilého zasílá výživné v částce 30 Eur měsíčně. Soud provedl k věci důkaz rodným listem [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], ze kterého zjistil, že otcem nezletilého je žalovaný. Soud dále k důkazu provedl oznámení o výši dávky rodičovského příspěvku žalobkyně ze kterého zjistil, že žalobkyně pobírá částku 10.000 Kč měsíčně. Z rozsudku zdejšího soud č.j. 40 Nc 28112/2020 soud zjistil, že nezletilý [jméno] byl svěřen do péče matky a otci bylo vyměřeno výživné ve výši 1.000 měsíčně, s účinností od 1.08.2020. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalovaný je bez zaměstnání, je evidován na úřadu práce v [anonymizováno] a nepobírá žádné sociální dávky. Shodná zjištění učinil soud i ze zprávy od Úřadu práce v [anonymizováno]. Na základě provedených důkazů, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu tak, že žalovaný je otcem nezletilého [jméno], jehož matkou je žalobkyně. Žalovaný nemá žádný majetek větší hodnoty, nemá žádný příjem, nepobírá žádné dávky pomoci od státu. Žalobkyně je na mateřské dovolené s nezletilým a její příjem činí toliko dávka rodičovského příspěvku v částce 10.000 Kč. Ohledně tvrzených výdajů spojených s těhotenstvím a porodem soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, když žalobkyně k těmto skutečnostem nenavrhla a nepředložila žádné důkazy. Tento skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně: Podle § 920 Občanského zákoníku, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. Podle § 922 výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. Jelikož soud zjistil, že otec dítěte není s matkou provdán a rodiče dítěte nežijí spolu ve společné domácnosti, uložil mu povinnost přispívat žalobkyni na její výživu. Jelikož však soud v řízení zjistil, že otec je nemajetný, nemá v současné době žádný příjem, uložil mu povinnost přispívat žalobkyni pouze částkou 1200 Kč měsíčně, a to od doby narození nezletilého. Dále soud dodává, že pokud by se majetkové poměry otce v budoucnu změnili, má žalobkyně možnost navrhnout u zdejšího soudu změnu výše příspěvku na výživném. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni trvá do okamžiku, kdy společné dítě účastníků dosáhne věku 2 let. Pokud jde o nárok žalobkyně na úhradu částky 8.000 Kč představující náklady spojené s těhotenstvím a porodem, tak ohledně tohoto nároku soud žalobu zamítnul, neboť žalobkyně ani po poučení soudem k tvrzeným skutečnostem neoznačila žádné důkazy. Neunesla tak ohledně tohoto nároku břemeno důkazní. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek je odůvodněn § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatků osvobozen. V daném případě je žalobkyně osvobozena od povinnosti zaplatit soudní poplatek dle shora citovaného zákona o soudních poplatcích, a tedy na žalovaného přešla povinnost tento soudní poplatek zaplatit. Soudní poplatek činí podle Položky 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. O nákladech rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož byl poměr úspěchu a neúspěchu u obou účastníků přibližně stejný a každý z nich si tak ponese své náklady řízení se svého.