11 C 273/2019-75 — Okresní soud v Sokolově

Žalobce uvedl v žalobě, že je vlastníkem domu [adresa] ve [ulice] ulici v [obec]. Součástí domu je byt [číslo] který v roce 2019 užívala žalovaná. Za měsíc červen dluží 527 Kč, za červenec 8 373 Kč a za srpen 14 573 Kč. Předmětem sporu žalobce učinil částku 23 473 Kč. Soud žalobě vyhověl platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná odpor. Vyslovila nesouhlas s platebními výměry a uvedla, že je převzala pod tlakem. Zpochybnila navyšování nájmu. V průběhu prvního ústního jednání doplnila, že byt žalobce opustila 28. 10. 2019. Uvedla, že žalobci zřejmě dluží nižší částku. Do bytu se původně nastěhovala se čtyřmi dětmi. Ke dni ukončení nájmu však v bytě žilo celkem sedm osob. Dále žalovaná se soudem nespolupracovala a dalších nařízených ústních jednání se nezúčastnila. Žalobce provedl vyúčtování služeb poskytnutých svým nájemníkům v roce 2019. V podání ze dne 29. 9. 2020 uvedl, že povinností žalované bylo zaplatit celkem 61 446 Kč. Po odpočtu přisouzené částky v jiných sporech 50 013 Kč zbývá rozdíl 11 433 Kč, který učinil nadále předmětem sporu a to se zákonným úrokem z prodlení od 1. 6. 2020 do zaplacení. V rozsahu částky 12 040 Kč a v rozsahu původně uplatněného příslušenství vzal žalobu zpět. Soud proto výrokem I. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby s odkazem na ustanovení § 96 o. s. ř. zastavil. Soud provedl důkaz nájemní smlouvou ze dne 1. 11. 2018, z níž vyplývá, že nájem byl sjednán na dobu určitou a to do 31. 10. 2020. Žalovaná v bytě bydlela v okamžiku uzavření nájemní smlouvy na základě nájemní smlouvy původně sjednané s jejím bývalým manželem. Její nájemní vztah byl ukončen výpovědí ze strany pronajímatele ze dne 9. 10. 2019 odůvodněnou opakovaným porušováním povinností zvlášť závažným způsobem. Žalobce výpověď předložil soudu k důkazu spolu s dokladem o jejím doručení. Žalovaná neprokázala, kdy byt fakticky pronajímateli předala, a proto soud vychází z tvrzení žalobce, že tak učinila až v lednu 2020. Z toho soud dovozuje, že v roce 2019 měla byt k dispozici, ať již jako nájemce či jako faktický uživatel. Žalobce předložil listinu označenou jako Fakturu [číslo] ze dne 15. 4. 2020, z níž vyplývá, že podle jeho výpočtu měla žalovaná v roce 2019 zaplatit celkem 61 446 Kč. Jde o součet nákladů na služby ve výši 28 211 Kč, nákladů na vodné, stočné a teplo 42 339,30 Kč, dále o dluh na nájmu v roce 2019 ve výši 25 000 Kč, položku za upomínky s odkazem na nájemní smlouvu ve výši 559 Kč, dále o náklady spojené s dezinsekcí bytu a úklidu bytu ve výši 14 932 Kč. Proti tomu žalobce odečetl zálohy v celkové výši 49 595 Kč a dospěl k dluhu ve výši 61 446 Kč. Od této položky odečetl částky přisouzené v předchozích sporech a dospěl ke dluhu ve výši 11 433 Kč. Z předložených listin dovodil soud závěr, že žalovaná na nájemném či na ekvivalentu nájemného po skončení nájemního vztahu nic nedluží. Nemá ani dluh na poskytnutých službách. Nepochybně nezaplatila částku 14 932 Kč za tvrzenou dezinsekci bytu a úklid, které žalobce provedl v souvislosti se zavlečením štěnic do jeho domu. Z jeho přípisu ze dne 12. 11. 2020 vyplývá, že žalovanou neoznačuje jako viníka. Masivní výskyt se totiž objevil v jiném bytě. Žalovaná tudíž neodpovídá za případnou škodu, kterou by představovaly náklady spojené s dezinsekcí v domě. Kromě toho je soudu známo ze souběžně vedených sporů, že práce provedla správkyně domu v rámci plnění svých povinností za použití materiálu, který za tím účelem měla již z minulých dob k dispozici. Podle ustanovení § 2205 písm. b) obč. zák., nájemní smlouva pronajímatele zavazuje udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit k tomu užívání, pro které byla pronajata. Protože žalovanou nelze označit za viníka zavlečení štěnic do domu, nemůže žalobce na ní částku 14 932 Kč z žádného právního titulu požadovat. S ohledem na tento závěr soud nevyzval žalobce, aby vynaložení těchto nákladů prokázal. Protože že se žalobce nemůže domáhat náhrady nákladů dezinsekce bytu a úklidu a už z toho důvodu bylo možno žalobu zamítnout, se soud nezabýval správností vyúčtování jednotlivých položek vyúčtovaných služeb. Žalobce prokázal, že žalovaná byla nájemcem jeho bytu do 15. 10. 2019 (datum uvedl ve výpovědi ze dne 9. 10. 2019) a že byt opustila až v lednu 2020. Tento závěr mohl soud učinit z jeho vyjádření, když žalovaná opakovaně nevyužila možnosti zúčastnit se nařízeného ústního jednání a žalobcovo tvrzení zpochybnit. Z výše uvedeného vyplývá, že soud žalobu posoudil jako nedůvodnou a v plném rozsahu ji zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.. Úspěšná žalovaná žádné náklady řízení nevynaložila.