11 C 419/2020-15 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně uvedla v žalobě, že žalovanému byla dne 13. 8. 2019 poskytnuta záchytná služba dle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických [anonymizováno] službách v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo] v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní (dále jen \"PZS\"). K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v [anonymizováno] byl vystaven daňový doklad [číslo] ze dne 13. 8. 2019, znějící na částku 1 950 Kč, se splatností dne 12. 9. 2019. Žalovaný výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 13. 8. 2019. Uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradil. Na tuto skutečnost byl upozorněn právním zástupcem předžalobní upomínkou, žalovaný přesto svůj dluh do dnešního neuhradil. Dlužná částka se skládá z následujících položek s uvedením ceny: poskytovaná [anonymizováno] péče – 441 Kč, biochemie - 250 Kč, 2 x alkotest – 2 x po 80 Kč, celkem 160 Kč, [anonymizováno] materiál – 19 Kč, náklady na ubytování – 900 Kč, pití – 30 Kč, mycí a desinfekční prostředky – 150 Kč, celkem 1 950 Kč. Tento druh [anonymizováno] není hrazen ze zdravotního pojištění. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud o věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání poté, co s tímto procesním postupem vyslovily obě strany souhlas. Na základě předložených listinných důkazů, a to uznání dluhu ze dne 13. 8. 2019, daňového dokladu a předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl [anonymizováno] v zařízení žalobkyně, svůj dluh písemně uznal (§ 2053 o. z.), a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě žalovaného nároku, dospěl soud ke skutkovému závěru, že dluží žalobkyni za její služby částku 1 950 Kč. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce dle § 89 a) odst. 1 a 2 a § 89 e) odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění a dle § 2053 o. z.. Z těchto ustanovení vyplývá, že protialkoholní záchytná služba je zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, [anonymizováno] byla záchytná služba poskytnuta. Jelikož žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni uznal, avšak ve lhůtě splatnosti, tj. do 30 dnů od uznání, nezaplatil, dostal se neuhrazením nákladů spojených s [anonymizováno] na záchytné stanici do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni tak vzniklo právo žádat po žalovaném od prvého dne prodlení úroky z prodlení podle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně včetně požadované výše úroku z prodlení shledal soud v souladu se zákonem, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná. Má proto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud jí přiznal náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály advokáta po 100 Kč a 21% DPH. Žalovaný na nákladech řízení zaplatí celkem 1 489 Kč.