11 C 298/2021-21 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně uvedla v žalobě, že je výlučným vlastníkem jednotky [číslo] byt, vymezené v budově: [okres], [adresa], byt. dům, stojící na pozemku parc. [číslo] spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy: [okres], [adresa], byt. dům, stojící na pozemku parc. [číslo] spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo] na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, to vše v [katastrální uzemí], obec a okres [okres], jak je zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo]. Dne [datum] byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o nájmu bytu, jejímž předmětem bylo úplatné užívání předmětných nemovitostí. V čl. III odst. 1 smlouvy byla sjednána doba trvání nájemního vztahu od [datum] do [anonymizována dvě slova] [rok], která mohla být prodloužena výhradně písemně dohodou obou stran, k čemuž však nedošlo. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného nebylo řádně a včas hrazeno sjednané měsíční nájemné, přistoupila žalobkyně po předchozí výzvě adresované žalovanému k výpovědi smlouvy o nájmu bez výpovědní doby tak, jak předpokládá ust. § 2291 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kdy nájemní vztah skončil ke dni doručení výpovědi, tedy dne 18. 5. 2021. S ohledem na skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným po dni 18. 5. 2021 nedošlo k uzavření žádné další nájemní smlouvy opravňující žalovaného k dalšímu užívání nemovitostí, nesvědčí žalovanému žádný právní důvod k užívání. V důsledku skutečnosti, že jsou nemovitosti ze strany žalovaného nadále neoprávněně užívány, zaslala žalobkyně žalovanému dne 28. 6. 2021 předžalobní výzvu, ve které ho vyzvala, aby nemovitosti vyklidil a vyklizené předal žalobkyni s tím, že jej žalobkyně rovněž upozornila na následky neuposlechnutí této výzvy. Ze strany žalovaného však na výzvy nikterak reagováno nebylo a k vyklizení a předání nemovitostí nedošlo. Žalovaný tak nemovitosti užívá bez jakéhokoli právního důvodu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nařízeného ústního jednání se nezúčastnil. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast omluvil. Soud provedl důkaz nájemní smlouvou uzavřenou účastníky [datum]. Vyplývá z ní, že nájem bytu byl sjednán na dobu od [datum] do [datum]. Další důkaz soud provedl výzvou k úhradě nájemného ze dne 9. 4. 2021, v němž žalobkyně upozorňuje žalovaného na nedoplatek ve výši 27 000 Kč za měsíce únor, březen a duben 2021. Důkaz soud provedl dokladem o vlastnictví jednotky a výpovědí ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] včetně doručenky podepsané žalovaným [datum]. Z těchto důkazů vyplývá, že žalobkyně je vlastnicí jednotky [číslo] na [list vlastnictví] u [stát. instituce], a že žalovaný nezaplatil nájemné ve třech po sobě jdoucích měsících, na což žalobkyně reagovala výpovědí nájemní smlouvy, kterou žalovanému řádně doručila. Posledním důkazem je předžalobní upomínka. Podle ustanovení § 2291 odst. 1 občanského zákoníku, poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bytu bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců. Podle ustanovení § 2292 občanského zákoníku nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Z provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že nájem žalovaného sjednaný smlouvou ze dne [datum] na dobu do [datum] skončil výpovědí pronajímatelky 18. 5. 2021. Žalovaný nesplnil povinnost byt vyklidit a žalobkyně se proto oprávněně obrátila na soud. Žalobkyně má právo na ochranu svého vlastnictví s odkazem na ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby jí vydal. V případě nemovitosti se jedná o vyklizení. Z výše uvedeného skutkového závěru soud dovodil důvodnost podané žaloby, a proto jí v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními zcela vyhověl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud jí přiznal náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby po 1 500 Kč v souladu s ustanovením § 7 a § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradu paušálních nákladů 3 x 300 Kč. Společně s DPH nahradí žalovaný žalobkyni částku 11 534 Kč.