16 C 229/2021-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky 8 577,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8 577,61 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení z titulu nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), která následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však žalobkyni dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 100 Kč a žalovaný se kromě jistiny 4 100 Kč zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 477,61 Kč do 18. 9. 2019. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 26. 10. 2021 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 8. V řízení pak dále nebylo ani prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 100 Kč. Soud dle důkazního návrhu žalobkyně požádal společnost [právnická osoba], o sdělení, zda žalovaný byl ke dni 19. 8. 2019 majitelem účtu č. [bankovní účet] a zda na tento účet byla v měsíci srpnu 2019 připsána částka 4 100 Kč, přičemž ze sdělení [právnická osoba], ze dne 1. 10. 2021 vyplývá, že žalovaný [celé jméno žalovaného], [datum narození], nebyl ke dni 19. 8. 2019 majitelem účtu č. [bankovní účet] a částka 4 100 Kč byla na tento účet připsána dne [datum]. Tento důkaz vyplacení částky 4 100 Kč žalovanému tedy neprokazuje a žádný jiný důkaz prokazující vyplacení částky 4 100 Kč žalovanému žalobkyně soudu nenavrhla, ani nepředložila. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 26. 10. 2021 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k prokázání poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 100 Kč žalovanému a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení plně úspěšný, nicméně mu žádné náklady řízení nevznikly.