23 C 246/2020-30 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 1 468 Kč s příslušenstvím z titulu uznání dluhu. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] uznala žalovaná vůči žalobkyni svůj dluh ve výši 2 433 Kč. Důvodem vzniku tohoto dluhu byla neuhrazená úplata či záloha na úplatu za předškolní vzdělávání dcery žalované a neuhrazené stravné poskytované rovněž v rámci předškolního vzdělávání dcery žalované, a to za období od září do prosince roku 2019. V rámci uznání dluhu se žalovaná zavázala uhradit výše uvedenou dlužnou částku v pěti splátkách v termínu nejpozději do 20. 3. 2020. Žalovaná tuto svoji povinnost v celém rozsahu nesplnila a z uznaného dluhu neuhradila částku 1 468 Kč. Dopisem ze dne 10. 6. 2020 byla žalovaná žalobkyní k úhradě zbývající dlužné částky opětovně vyzvána, avšak na výzvu žalobkyně nikterak nereagovala a zbývající dlužnou částku do vyhlášení rozsudku neuhradila. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) podle kterého, uzná-li někdo svůj dluh, co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené [anonymizována dvě slova] bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovaná měla dne [datum] vůči žalované dluh ve výši 2 433 Kč, který co do důvodu a výše uznala a zavázala se jej uhradit ve splátkách nejpozději do 20. 3. 2020. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila, na uvedený dluh uhradila pouze 965 Kč a žalobkyni i přes její písemnou výzvu zbývající část dluhu ve výši 1 468 Kč dobrovolně neuhradila, zavázal ji k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně nároku na úhradu úroků z prodlení ve výši 10 % z částky 1 468 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.