42 C 279/2021-27 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 254,06 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její aktivní legitimace je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO], dále jen„ Banka“. Banka uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen Smlouva) včetně Dispozice, v níž se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Strany se ve Smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 21,99 % p. a. a v případě porušení Smlouvy též sjednaným úrokem z prodlení. Nedílnou součástí Smlouvy pak je Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky Banky, přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi. Banka svůj závazek splnila a dne 04.11.2019 umožnila žalovanému poskytnutý úvěr na běžném účtu čerpat. Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka využila svého práva a převedla dne 04.11.2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 10 000 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což Banka písemně oznámila žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila Banka svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 04.11.2019, neboť žalovaný porušil svoji stanovenou splátkovou povinnost. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 2 865,21 Kč smluvní poplatky ve výši 600 Kč úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 2 865,21 Kč od 29.01.2021 do zaplacení smluvní úrok ve výši 21,99 % p.a. z částky 2 865,21 Kč od 29.01.2021 do zaplacení Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobce v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzval k zaplacení a nabídl mu smírné – mimosoudní řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Zaslána předžalobní výzva na poslední známou adresu žalovaného v souladu s § 142a o.s.ř. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil a zůstal zcela pasivní. Žalobkyně omluvila svou nepřítomnost u ústního jednání a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž došel k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný a předchůdkyně žalobkyně dne [datum] uzavřeli Smlouvu o bankovních produktech a službách a dne [datum] Dispozici k výše uvedené smlouvě (společně dále jen„ Smlouva“), na základě těchto dvoustranným právních jednání se předchůdkyně žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet] a povolit žalovanému debetní zůstatek na běžném účtu do limitu 10 000 Kč (kontokorentní úvěr). Žalovaný se zavázal udržovat měsíčně na běžném účtu příjem ve výši minimálně 50% povoleného úvěrového limitu, roční úroková sazba poskytnutého kontokorentního úvěru činí 21,99%. Jako součást Smlouvy žalobkyně předložila Základní podmínky běžného účtu a platebního styku, Základní produktové podmínky kontokorentního a spotřebitelského úvěru, Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků. K běžnému účtu byla žalovanému vydána platební karta, jak vyplývá ze Smlouvy. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc leden 2021 vyplývá, že v průběhu tohoto měsíce je na účtu neměnný záporný zůstatek – 788,85 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného ke dni 25.1.2021 vyplývá, že žalovaný k datu 25.1.2021 dluží předchůdkyni žalobkyně na jistině poskytnutého úvěru částku 2 865,21 Kč a částku 600 Kč na poplatku. Z důvodu neplnění podmínek Smlouvy došlo v souladu se Smlouvou ke zrušení možnosti přečerpání běžného účtu žalovaného do povoleného debetu s limitem - 10 000 Kč, dlužná částka na běžném účtu žalovaného byla převedena na nově otevřený úvěrový účet žalovaného [číslo] tato dlužná částka na úvěrovém účtu se stala okamžitě splatnou – viz dopis předchůdkyně žalobkyně ze dne 4.11.2019. Dopisem ze dne 6.8.2020 upozornila předchůdkyně žalobkyně, že i přes zrušení možnosti přečerpání běžného účtu žalovaného do debetu došlo ke vzniku debetního zůstatku ne běžném účtu žalovaného, z tohoto důvodu došlo k výpovědi závazku předchůdkyně žalobkyně vést pro žalovaného běžný účet. Žalobkyně prokázala, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyni tedy svědčí v důsledku výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace v řízení. Předžalobní výzvu ze dne 23.2.2021 zaslala žalobkyně žalovanému dne 24.2.2021, žalovaný tak byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky žalobkyně. 4. Po zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že na základě výše uvedené platně uzavřené Smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou Základní podmínky běžného účtu a platebního styku, Základní produktové podmínky kontokorentního a spotřebitelského úvěru, Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků, vznikl mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným závazek v podobě smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ („ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“), na základě výše uvedené Smlouvy žalovaný čerpal částku popsanou v žalobě, nedodržel však svou povinnost z uzavřené smlouvy o úvěru, tj. vrátit částku jistiny úvěru a uhradit sjednané úroky a sjednané poplatky. Z provedeného dokazování je přitom zřejmé nejen to, že žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a jakým způsobem, ale také v jakém rozsahu svou uvedenou povinnost nesplnil, přičemž žalobkyně v žalobě dostatečně jasně popsala složení celkové dlužné částky, v rámci které je obsažena dlužná, dlužné poplatky a sjednaný úrok, a to i v jeho kapitalizované podobě. Žalobkyně má rovněž právo na úhradu úroků z prodlení (a to i v jejich kapitalizované podobě) dle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na tvrzený počátek prodlení žalovaného. Soud tedy podané žalobě plně vyhověl. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 254,06 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní.