42 C 403/2021-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 880 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále také jen " Smlouva), na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 4000 Kč, který měl být splacen do 16.8.2020. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Dle čl. III. Smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 880 Kč, který obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobkyni. Žalobkyně ze svého účtu č.ú [bankovní účet] na účet žalovaného [bankovní účet] poskytla úvěr ve výši 4000 Kč. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 28.1.2021, žalovaný v ní byl upozorněn na možnost soudního vymáhání jeho dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“. 3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Z předložené Smlouvy s spotřebitelském úvěru ze dne [datum], (datum uzavření Smlouvy odvozeno od data poskytnutí úvěru), jejíž nedílnou součást tvoří obchodní podmínky a ceník, má soud za prokázané, že prostředky komunikace na dálku došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření této smlouvy. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy žalobkyně ověřila z jeho občanského průkazu, jehož kopie byla soudu předložena jako důkaz. Smlouva byla uzavřena žalovaným distančně prostřednictvím internetové stránky žalované [webová adresa], kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, následně žalobkyně provedla identifikaci žalovaného a posouzení jeho úvěruschopnosti, a to s kladným výsledkem, poté žalovaný schválil zaslaným SMS kódem návrh úvěrové smlouvy včetně obchodních podmínek a ceníku. Před poskytnutím úvěru žalovaný souhlasil se zpracováním svých osobních údajů, obdržel údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru. V rámci posuzování úvěruschopnosti předložil žalovaný žalobkyni výpis ze svého běžného účtu, k procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně předložila metodiku tohoto procesu a dále výpis o kladném výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ve Smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému na jím uvedený účet bezhotovostně částku 4 000 Kč, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal ve Smlouvě uhradit žalobkyni poplatek ve výši 880 Kč. Úvěr je sjednán jako bezúročný, roční procentní sazba spotřebitelského úvěru činí 987,22%. Úvěr měl být dle Smlouvy splacen do 16.8.2020. Poskytnutí úvěru žalovanému prokázala žalobkyně potvrzením o platbě ze dne [datum], ze kterého vyplývá, že toho dne byla z účtu žalobkyně číslo [bankovní účet] na účet číslo [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 4000 Kč. Z přiloženého výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že účet č. [bankovní účet] je účtem žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, a to dne 28.1.2021, kde byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, žalovaný je v rámci řízení nevyvrátil a soud tedy po provedení důkazů má skutkový stav popsaný žalobkyní za prokázaný. 4. Soud po provedeném dokazování došel k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dle předložené Smlouvy uzavřeli žalobkyně se žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 4 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 16.8.2020 a zaplatit žalobkyni za poskytnutí úvěru sjednaný poplatek ve výši 880 Kč. Žalovaný dosud na žalobou uplatněnou částku ničeho neuhradil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že shora uvedená Smlouva představuje smlouvu o úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů a dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ačkoliv formálně nebyl úrok ve Smlouvě sjednán, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 880 Kč představuje souhrn odměny (tedy úroků) žalobkyně za poskytnutí úvěru a dále nákladů žalobkyně s poskytnutím úvěru. Právě poplatek ve výši 880 Kč se projevil v poměrně vysoké roční procentní sazbě spotřebitelského úvěru, která činí 987,22%. Výše poplatku je však akceptovatelná, neboť se jedná o specifický úvěrový vztah, tzv. mikroúvěr, poskytnutý v řádu několika tisíců na velmi krátkou dobu, odměna za poskytnutí úvěru je pevně stanovena (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 271/2020-112, odstavec 13). V daném případě žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla přislíbené peněžní prostředky, které dle smlouvy nebyly vráceny. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny ve výši 4 000 Kč, stejně tak jako sjednaného poplatku ve výši 880 Kč, dále má právo na úhradu úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na tvrzený počátek prodlení žalovaného. 6. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní a nevyvrátil existenci žalované pohledávky. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 880 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.. Při stanovení výše uvedené odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. a.t., ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů.