7 C 1/2019-135 — Okresní soud v Sokolově

Žalobce se po žalovaných, svých rodičích, domáhal, aby mu s účinností od července 2017 přispívali na výživu zvýšeným výživným ve výši 3.250 Kč měsíčně s odůvodněním, že od září 2017 žije v domácnosti svého kamaráda [jméno] [příjmení], studuje 3. ročník Střední živnostenské školy v [obec]. Následně svá tvrzení doplnil ještě v tom směru, že nemá žádné příjmy ani z brigádní činnosti, kdy s ohledem na pandemickou situaci je nabídka možností téměř nulová. Ve věci již zdejší soud rozhodnul, a to rozsudkem č.j. 7 C 1/2019-37 ze dne 7.10.2019, kterým žalobci přiznal nárok na výživné vůči 1. žalované v částce 1 500 Kč, a to s účinností od září 2019. 2. žalovanému nebylo žádné výživné vyměřeno. Doplňujícím rozsudkem č.j. 7 C 1/2019-76 ze dne 16.06.2020 pak soud prvně uvedený rozsudek doplnil o zamítavý výrok ohledně nároku na výživné za období od 1.07.2017 do 31.08.2019. Usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. 15 Co 35/2020-81 ze dne 26.08.2020 byly zrušeny výroky III.-V. prvoinstančního rozsudku. Právní moci tak nabyl výrok o povinnosti 1. žalované hradit s účinností od září 2019 výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně a o způsobu úhrady dluhu vzniklého na výživném za měsíc září 2019. Druhý žalovaný k žalobě uvedl, že s nárokem syna souhlasí. Je si vědom svého dluhu, když za žalované období žádné výživné nehradil. Je však osobou bez domova, pobýval po kamarádech a nepobíral ani žádné sociální dávky, neměl tedy z čeho výživné hradit. Od srpna 2021 má pracovní smlouvu u [právnická osoba] s.r.o., kdy však první výplatu obdrží až v září a z obdržených peněz si musí uhradit kauci na byt, aby měl kde bydlet. K zjištění skutkových okolností případu provedl soud důkazy. Ze sdělení úřadu práce v [obec] z 17. 3. 2021 bylo zjištěno, že 2. žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 17.01.2019 do 24.02.2019, kdy byl vyřazen z evidence z důvodu nedostavení se. Dále bylo sděleno, že nepobírá žádné dávky státní sociální podpory. Z usnesení notáře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] 18 D 631/2019-22 ze dne 8.11.2019 bylo zjištěno, že žalovaný nabyl dědický podíl po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce a žalovaného], spočívající v podílu o velikosti ½ bytové jednotky domě [adresa] v [obec]. Ze sdělení OSSZ z 18. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný neprochází registrem pojištěnců v ČR a nejsou mu vypláceny žádné dávky. Z pracovní smlouvy žalovaného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaný je u této společnosti zaměstnán od 28.08.2021. Z obsahu spisu 14 P 68/2002 bylo zjištěno, že výživné bylo v minulosti žalovanému vyměřeno rozsudkem zdejšího soudu č.j. 14 P 68/2002-35, a to v částce 800 Kč. Soud z předložených listinných důkazů zjistil ohledně majetkových poměrů 2. žalovaného, že je osobou toho času bez domova, v minulosti byl zcela bez příjmů, nehradí ani zákonné pojištění. Od 28.08.2021 je zaměstnán. Žalobce je studentem 4. ročníku Střední živnostenské školy v [obec]. Podle § 910 a násl. obč. z. trvá vyživovací povinnost rodičů vůči dětem do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Do té doby náleží i doba soustavné přípravy na budoucí povolání – tedy na budoucí výdělečnou činnost. Dítěti přitom zásadně nelze upírat, aby pro své budoucí pracovní uplatnění usilovalo o co nejvyšší vzdělání. Výše výživného má odpovídat schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům rodičů a současně odůvodněným potřebám oprávněného § 913 obč. z. Dítě má přitom právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (§ 915 odst. 1. obč. z.). Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že pokud jde o odůvodněné potřeby žalobce, tak ty plně odpovídají částce 3.250 Kč měsíčně. Žalovaný s navrhovanou výší výživného souhlasil a soud mu vyhověl v tom směru, že mu povinnost hradit výživné uložil až od října 2021. To odpovídá zjištěním, že v uplynulém období od [datum] do září 2021, byl žalovaný zcela bez příjmů, naopak mu vznikaly dluhy. Pokud jde o nabytí vlastnictví k podílu na bytové jednotce, tak k tomu žalovaný uvedl, že byt byl zatížen dluhy a došlo k jeho prodeji v rámci insolvenčního řízení, což odpovídá zjištěním učiněným soudem z Insolvenčního rejstříku v [číslo jednací] INS [číslo] / 2019 vedená u [název soudu]. Proto soud nárok žalobce na úhradu výživného za období od 1.07.2017 zamítl, kdy má za to, že nebylo v možnostech žalovaného v tomto období výživné hradit. Soud ve výroku IV. Doplnil dosud chybějící zamítavý výrok ohledně výživného vyměřeného žalované, které bylo výživné stanoveno toliko na částku 1 500 Kč, což odpovídá jejím majetkových a osobním schopnostem. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ale žádný z účastníků nepožadoval úhradu vzniklých nákladů.