8 C 50/2021-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Zástavní věřitelka se návrhem domáhala nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že zástavní dlužnice dluží zástavní věřitelce pohledávku ve výši uvedené ve výroku tohoto usnesení, přičemž uvedená pohledávka je zajištěna zástavním právem na zástavě, uvedené ve výroku I. tohoto usnesení (dále jen„ zástava“) ve vlastnictví zástavní dlužnice. 2. Zástavní dlužnice proti návrhu na nařízení prodeje zástavy ničeho nenamítala. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když zástavní věřitelka tento postup sama navrhla, souhlas zástavní dlužnice je pak dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila. 4. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí a dále dle ustanovení §356 o.s.ř. 5. Podle § 358 odst. 1 z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. S ohledem na shora uvedené proto soud ve věci provedl k důkazu toliko listiny předložené zástavní věřitelkou a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela zástavní věřitelka s zástavní dlužnicí, zástavní věřitelka na základě této smlouvy poskytla zástavní dlužnice částku ve výši 360 000 Kč. Výpisem z účtu zástavní věřitelky má soud za prokázané, že zástavní dlužnici na základě shora citované smlouvy byl vyplaceny sjednané úvěrové prostředky. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 12. 2. 2020 má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela zástavní věřitelka se zástavní dlužnicí, přičemž touto smlouvou zřídili zástavní právo k zástavě, a to k zajištění pohledávky zástavní věřitelky za zástavní dlužnicí, vyplývající ze smlouvy v předchozím odstavci uvedené. Výpisem z katastru nemovitostí ke dni 11. 3. 2021 má soud za prokázané, že k tomuto datu byla zástavní dlužnice vlastníkem zástavy, v katastru nemovitostí bylo k tomuto datu zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch zástavní věřitelky na základě shora citované smlouvy. Dopisem ze dne 16. 12. 2020 má soud za prokázané, že tímto dopisem zástavní věřitelka zesplatnila vůči zástavní dlužnici pohledávku ze shora citované smlouvy. Vyčíslením pohledávky má soud za prokázané, že ke dni 29. 1. 2021 zástavní dlužnice na základě shora citované smlouvy neuhradila pohledávku ve výši, jak je uvedena ve výroku I. tohoto usnesení. 6. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 a v němž uzavřel, že„ soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.) doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“. V rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 pak tentýž soud uzavřel, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o. s. ř.“. 7. V daném případě zástavní věřitelka doložila shora uvedenými důkazy existenci zajištěné pohledávky založené smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] za zástavní dlužnicí. Dále zástavní věřitelka doložila smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 12. 2. 2020, jakož i výpisem z katastru nemovitostí, že pohledávka za zástavní dlužnicí je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku I. tohoto usnesení. Přitom v daném řízení nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy zakládající zajištěnou pohledávku. 8. Soud proto s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl. Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze pak na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí (exekuci), a to pouze prodejem zástavy (§ 358 odst. 3 z.ř.s.). 9. V usnesení, kterým soud vyhoví žalobě zástavního věřitele a nařídí soudní prodej zástavy, pak soud nerozhoduje o nákladech řízení, neboť se jedná o specifické řízení. Ústavní soud ve své judikatuře totiž dospěl k závěru, že je porušením práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků, pokud je současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 28/14 z 20. 8. 2014). Z těchto důvodů pak soud, vázán judikaturou Ústavního soud, nerozhodoval o nákladech tohoto řízení.