16 C 429/2021-63 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 27 130,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pro žalovaného vedla běžný účet spojený se službou [anonymizováno] (bylo sjednáno i využívání platební karty), na jejímž základě mohl žalovaný běžný účet tzv. přečerpat, a tedy mohl čerpat z běžného účtu úvěr. Úvěrový produkt není běžným úvěrem, ale jedná se o tzv. kontokorentní úvěr, tedy žalovaný měl stanovený rámec, kolik může čerpat, zda, když bylo na něm, kolik a kdy uhradí na svůj dluh, když existence vyčerpaného úvěru měla pouze vliv na výši přirostlého příslušenství. Nicméně žalovaný se smluvně zavázal dosahovat příjmu na účet ve výši alespoň 50 % povoleného úvěrového limitu. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu [anonymizováno] (překročení povoleného rámce a nedodržení minimálního měsíčního kreditního příjmu, případně došlo k úpadku žalovaného), byla mu služba [anonymizováno] výpovědí zrušena a žalobce pro porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupil k zesplatnění pohledávky a prohlásil dlužnou částku ve výši 46 624,33 Kč za splatnou ke dni 05.10.2020. Žalovaná pohledávka se tedy skládá z: načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 46 624,33 Kč a 2 poplatku 600 Kč za odeslání upomínky. Kromě výše uvedeného žalobkyně uplatnila rovněž nárok na úhradu úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 46 624,33 Kč od 28.07.2021 do zaplacení. Žalovaný svou povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobkyně předžalobní upomínkou vyzvala k zaplacení. K výzvě soudu doplnila žalobkyně svá tvrzení ohledně způsobu prověření úvěruschopnosti žalovaného v tom směru, že vycházel z informací poskytnutých žalovaným, ze kterých zjistil, že žalovaný je v zaměstnaneckém poměru s příjmem kolem 40 000 Kč, k čemuž žalovaný doložil potvrzení o příjmu od svého zaměstnavatele. Žalovanému, jehož pobyt není znám, byl usnesením ustanoven opatrovník. Ten k žalobě uvedl, že pokud jde o částku 6 624,33 Kč, má pochybnosti o její oprávněnosti a dále není možné posoudit, zda požadovaný úrok z prodlení je oprávněný, stejně jako poplatek 600 Kč za odeslané upomínky. Soud provedl k důkazu Smlouvu o bankovních produktech a službách z 28.01.2009, Dispozici ke smlouvě z 23.11.2018, VOP prodkutu [anonymizováno], výpisy z účtu žalovaného za rok 2020 a 2021, žádost o revolvingový úvěr [anonymizováno], potvrzení o pracovní činnosti a dosahovaných příjmech od zaměstnavatele [jméno], Sazebník poplatků, ze kterých vyplývá, že žalovaný měl u žalobkyně veden běžný účet, ke kterému dne 23.11.2018 sjednal kontokorentní úvěr do povoleného limitu 40 000 Kč. Zároveň se zavázel na účet hradit minimální měsíční příjem ve výši 50 % povoleného limitu úvěru. Dále byla sjednána úroková sazba 21,99 % p.a. Z Výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že pro něj žalobkyně vedla běžný účet a měla tak přehled o jeho příjmech a výdajích (viz výběry hotovosti, platby obchodníkům, trvalé příkazy, inkasa). Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela i veřejných databází (lustraci centrální evidence exekucí) a došla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Mezi účastníky byl v Dispozici ujednán i poplatek za zaslání každé upomínky ve výši 600 Kč. Jak vyplývá z platební historie, vyčerpal žalovaný úvěr v plné výši a dluží žalobkyni včetně úroků částku 46 624,33 Kč, kterou žalobkyně pro neplnění povinností žalovaným zesplatnila ke dni 9.10.2020, což žalovanému oznámila dopisem. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 46 624,33 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru, stejně jako sjednaných poplatků za prokazatelně odeslané upomínky k úhradě ve výši 600 Kč za jednu. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 982,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 914 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 824,33 Kč sestávající z částky 3 020 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 280 Kč ve výši 2 788,80 Kč.