22 C 21/2022-42 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný cestoval dne [datum] vozidlem městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD, a to linkou [anonymizováno] a na výzvu žalobkyní pověřených osob se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil povinnosti cestujícího, a vznikla mu proto povinnost uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, což neučinil. Opatrovník žalovaného navrhl žalobu zamítnout, neboť žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 0 Nc 901/2017, omezen ve svéprávnosti a rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 40 P 269/2019, bylo opatrovníkem žalovaného jmenováno [územní celek]. Žalobce vzhledem k omezení svéprávnosti žalovaného žádal, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jízdné, přirážku k jízdnému a soudní poplatek. V rozsahu zákonného úroku z prodlení vzal žalobu zpět a náhrady nákladů řízení se vzdal. Při jednání zástupkyně žalovaného navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jízdné a ve zbytku aby byla žaloba zamítnuta, neboť žalovaný si byl vědom své povinnost zaplatit jízdné, ale důsledky nezaplacení jízdného, včetně případného soudního řízení, nebyl schopen domyslet. Žalovaný k věci uvedl, že jel se svým přítelem do [obec], který zde měl podstoupit [anonymizována dvě slova], bylo brzy ráno, neměli si kde koupit jízdenku, v tramvaji bylo možné zakoupit jízdenky pouze platební kartou, kterou neměli. Dále uvedl, že jeho přítel rovněž dostal pokutu, žalovaný byl u toho, když ji přítel na poště hradil. Opatrovníkovi nic nenahlásil, protože tehdy utekl ke své tetě do [obec]. Následně si i vzpomněl, že obdržel od žalobce předžalobní výzvu, o které opatrovníka rovněž neinformoval. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to zápis o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum], vč. zadní strany, smluvní přepravní podmínky žalobce platné od 1. 1. 2021, Tarif žalobce platný od 1. 1. 2021, výňatek ze smluvník přepravních podmínek, výňatek z ceníku žalobce a předžalobní výzvu včetně dodejky. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaný byl kontrolován v [obec] dne [datum] v 8:10 na lince [anonymizováno] mezi stanice mi [ulice] [anonymizováno] a [ulice] a neprokázal se platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla pověřenou osobou dopravce ověřena dle občanského průkazu. Uloženou povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, o které byl poučen v zápisu o provedené kontrole, žalovaný nesplnil, když dlužnou částku neuhradil na místě kontroly, ani do 15 dnů ode dne kontroly, přičemž pokud by přirážku k jízdnému, které činilo 20 Kč, uhradil na místě, činila by tato 500 Kč a při úhradě do 15. dnů by činila 1 000 Kč. Z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 9. 2018, č. j. 0 Nc 901/2017-53, soud zjistil, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti na dobu 5 lety od právní moci rozsudku (dne 10. 10. 2018) tak, že není mj. způsobilý nakládat s majetkem s hodnotou vyšší než 500 Kč, uzavírat smlouvy s plněním nad 500 Kč a přijímat závazky v hodnotě vyšší než 500 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 23. 6. 2020, č. j. 40 P 26/2019-184, bylo opatrovníkem žalovaného jmenováno [územní celek]. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podmínky přepravy stanoví dle § 37 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, přepravní řády. Z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) téhož zákona pak vyplývá povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním doklady, a pokud tak neučiní, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně je cena jízdného a přirážka k jízdnému stanovena Tarifem žalobkyně. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný ve shora uvedeném případě cestoval dopravním prostředkem žalobkyně bez platného jízdního dokladu a vznikla mu proto povinnost uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Co se týká omezení svéprávnosti žalovaného a jeho schopnosti vnímat důsledky svého jednání, pak je soud toho názoru, že žalovaný věděl, že má povinnost zaplatit jízdné i„ pokutu“ (přirážku k jízdnému), výše přirážky pro případ jejího zaplacení na místě pak byla v rozsahu, v jakém žalovaný může jednat samostatně. Žalovaný si rovněž musel být vědom nutnosti zaplatit jízdné i přirážku z té skutečnosti, že stejnou povinnost měl i jeho přítel a tuto povinnost splnil za přítomnosti žalovaného. Proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného jízdné i pokutu zaplatit (výrok II.). V rozsahu zpětvzetí žalobkyně pak soud řízení ohledně úroku z prodlení požadovaného v žalobě podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil (výrok I.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (příslušenství žalovaného nároku se do poměru úspěchu a neúspěchu nezapočítává), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, zbývající části nároku na náhradu nákladů řízení se žalobkyně výslovně vzdala.