23 C 145/2021-24 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu částky 1 155 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku z titulu neuhrazeného jízdného a neuhrazené přirážky k jízdnému. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne [datum] uskutečnil přepravu dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovaným společností [právnická osoba], (dále jen„ původní věřitelka“), konkrétně vlakovou linkou [číslo] mezi stanicemi [anonymizována dvě slova] [příjmení] a [obec] – [část obce]. Prostřednictvím provedené přepravní kontroly bylo na výzvu původní věřitelkou pověřené osoby zjištěno, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Původní věřitelka proto vyzvala žalovaného jak k úhradě dlužného jízdného, tak k úhradě přirážky k jízdnému. Žalovaný však na výzvu původní věřitelky nereagoval a původní věřitelce ničeho nezaplatil. Původní věřitelkou však nebylo právo domáhat se na žalovaném zaplacení neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému na žalobkyni převedeno. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o přepravě zavazuje dopravce přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Povinnost k úhradě jízdného z nástupní do cílové stanice, popř. z výchozí stanice, a přirážky k jízdnému, pro případ přepravy bez platného jízdního dokladu, a to na výzvu pověřené osoby stanoví ustanovení § 7 odst. 5 vyhlášky o přepravním řádu a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. S ohledem na shora uvedený závěr o skutkovém stavu a jeho právní posouzení soud z důvodu nedostatku věcné legitimace žalobkyně žalobu zamítl. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde; nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 4/2016, ze dne 30. 11. 2016). Nositelkou hmotného práva, a sice nároku na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému, byla v uvedeném případě původní věřitelka. Žalobkyně však v projednávané věci neunesla své důkazní břemeno stran postoupení oprávnění domáhat se na žalovaném zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému z původní věřitelky na žalobkyni, a proto soud rozhodl výše uvedeným způsobem. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, zbavila se tak možnosti, aby jí soud o nutnosti doplnění důkazů poskytl poučení podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 141 odst. 1 o. s. ř. s tím, že zcela úspěšnému žalovanému v řízení náklady nevznikly.