33 C 177/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 2 960 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku specifikovanou ve smlouvě, a to převodem na bankovní účet žalovaného. O poskytnutí půjčky žalovaný požádal prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to vyplněním online formuláře. Původní věřitel zaslal žalovanému na emailovou adresu nabídku na uzavření smlouvy o zápůjčce spolu s oznámením, že žádost o zápůjčku byla předschválena. Žalovaný se rozhodl nabídku poskytnutí zápůjčky přijmout, což oznámil prostřednictvím příslušného tlačítka v emailu a pro ověření, že má veden účet v České republice, zaslal na účet původního věřitele částku 1 Kč. Zápůjčka byla poskytnuta okamžikem odeslání zápůjčky z bankovního účtu původního věřitele dne [datum]. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s výpůjční úrokovou sazbou do 12. 4. 2015. Ke dni podání žaloby zbývá na jistině uhradit 2 960 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru a jiné platby ze smlouvy o úvěru žalobkyně po žalovaném nepožaduje. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba], která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 21. 2. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se účastníci nedostavili, přestože byli k jednání řádně předvoláni, nepožádali o odročení jednání, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Omluva žalobkyně byla učiněna opožděně, soudu byla odeslána až poté, co již jednání proběhlo, a to 26. 7. 2022 v 16: 11:06 hodin. 3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž nejprve se zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Věcná legitimace je předmětem dokazování. Aktivně věcně legitimován je jen takový žalobce, který je podle výsledků dokazování a na základě právního posouzení věci nositelem práva, o něž ve sporu jde. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel [anonymizována dvě slova] s. r. o. postoupila pohledávky přesně specifikované v příloze smlouvy, která je nedílnou součástí smlouvy na společnost [právnická osoba] (druhý právní předchůdce žalobkyně), která pak následně další postupní smlouvou ze dne [datum] postoupila peněžité pohledávky uvedené v příloze č. 1 smlouvy na žalobkyni. Žalobkyně doložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 7. 2018, ze kterého bylo zjištěno, že první právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] s. r. o. oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni, kdy k postoupení mělo dojít dne [datum]. 5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 o. z. lze pak postoupit i soubor pohledávek. 6. V daném případě však žalobkyně neprokázala, zda opravdu došlo k postoupní pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni. Z výše uvedených smluv o postoupení pohledávek soud zjistil, že předmětem postoupení jsou pouze a jen pohledávky uvedené v příloze smlouvy o postoupení pohledávek a tato příloha tvoří nedílnou součást smlouvy o postoupení pohledávek. Tento důkaz však soudu nebyl předložen. Je pravdou, že žalobkyně předložila soudu Oznámení o postoupení pohledávky žalovanému, toto oznámení však odkazuje na smlouvu o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a žalobkyní ze dne [datum], když v rozporu s tímto žalobkyně v žalobních tvrzeních vyvozuje svoji aktivní legitimaci ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi prvním právní předchůdcem žalobkyně a druhým právním předchůdcem žalobkyně a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi druhým právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Oznámením o postoupení pohledávky, adresované dlužníku, postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění. Je tedy zřejmé, že původní věřitel nemohl dne 4. 7. 2018 oznámit žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni, když k tomuto postoupení mělo dojít až na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (tedy o více než 30 dnů později) uzavřené mezi druhým právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. 7. Z tohoto důvodu nemůže absenci přílohy smlouvy o postoupení pohledávek v tomto případě nahradit oznámení o postoupení pohledávky žalovanému od postupitele (jak v obecné rovině popisuje Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ze dne 9. 12. 2009). 8. Žalobkyně neprokázala, že jí byla postoupena pohledávka za žalovaným. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo. 9. Z výše uvedených důvodů soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že pohledávka za žalovaným uplatněná u soudu žalobou ze dne 1. 4. 2022 byla předmětem smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi prvním a druhým právním předchůdcem žalobkyně a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi druhým právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, tedy že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. 10. K výše uvedenému závěru soud cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 1373/2005 ze dne 22.5.2007„ Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace. Věcná legitimace je předmětem dokazování a její nedostatek není důvodem pro zastavení řízení nebo pro odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby.“ 11. Protože v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace k podání žaloby, nezbylo soudu než žalobu zamítnout. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, když po celou dobu řízení byl zcela pasivní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.