42 C 36/2022-57 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 11 628,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Na základě Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] bylo žalované umožněno čerpat kontokorentní úvěr do výše povoleného limitu, žalovaná tak vyčerpala částku 10 782,48 Kč. Protože žalovaná nehradila splátky kontokorentu, přistoupila žalobkyně následně dne 10.7.2018 k zesplatnění kontokorentu. Pohledávka předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], o tom byla žalovaná informována dopisem ze dne 29.6.2020 od postupitele. Před podáním žaloby byla žalovaná obeslána předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně omluvila svou neúčast u nařízeného soudního jednání, nepožádala o odročení, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí beze zbytku vyhověl. Žalobkyně prokázala, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl pro žalovanou veden běžný účet č. [bankovní účet]. Na základě Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] bylo žalované umožněno čerpat na výše uvedeném běžném účtu kontokorentní úvěr [anonymizováno] do výše 10 000 Kč, úroková sazba poskytnutého úvěru činí 21,99% ročně a roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 28,66%, za účelem čerpání kontokorentního úvěru byla žalované vydána platební karta, podmínkou poskytnutého úvěru bylo udržování minimálního měsíčního příjmu na běžném účtu v míře 50% povoleného úvěrového limitu, za poskytnutí kontokorentního úvěru se žalovaná zavázala hradit měsíční poplatek 29 Kč Smluvní podmínky, výše úroku a výše sjednaného poplatku odpovídá žalobkyní doloženým Všeobecným obchodním podmínkám a Sazebníku. Na základě opakovaného porušování smluvních ujednání o kontokorentním úvěru [anonymizováno] zrušila předchůdkyně žalobkyně poskytování produktu [anonymizováno] a dluh ve výši 10 782,48 Kč byl z běžného účtu žalované převeden na nově otevřený úvěrový účet [číslo] o tom byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 6.3.2018, dluh v rámci úvěrového účtu měla žalovaná hradit pravidelnou měsíční splátkou, kterou však zjevně neuhradila ani jednu. Ještě před tím jí bylo písemně oznámeno ukončení poskytování produktu [anonymizováno], a to dopisem ze dne 12.2.2018, ve kterém byla žalovaná marně vyzvána k úhradě celé dlužné částky na běžný účet. Dopisem ze dne 10.7.2018 došlo k vyčíslení celkového dluhu žalované na částku 10 782,48 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že konečný zůstatek úvěrového účtu žalované činí ke dni 17.6.2020 částku 10 782,48 Kč, kromě toho je žalovaná povinna uhradit též kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 845,87 Kč, celkem tedy částku 11 628,35 Kč uvedenou v žalobě. Pohledávka za žalovanou byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], tuto smlouvu žalobkyně podložila seznamem postupovaných pohledávek a dokladem o uhrazení kupní ceny za postupované pohledávky. Postoupení bylo žalované oznámeno postupitelem. Žalované byla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k úhradě, ani tak nebyl dluh uhrazen. 4. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, a to v podobě Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] a že žalované poskytla kontokorentní úvěr ve výši 10 782,48 Kč, který byl v úvěrové smlouvě úročen sazbou 21,99% ročně. Prokázáno také bylo, že žalovaná úvěr řádně nesplatila, když ještě dne 17.6.2020 nebyla v rámci úvěrového účtu zřízeného žalované částka ve výši 10 782,48 Kč uhrazena, žalovaná od tohoto data na svůj závazek z úvěrové smlouvy ničeho neuhradila a žalobkyně tedy po právu požaduje po žalobkyni uhrazení částky 10 782,48 Kč, což je neuhrazený poslední zůstatek poskytnutého kontokorentního úvěru vyčísleného poprvé ke dni 10.7.2018, stejně jako kapitalizovaného úroku z prodlení do data 10.7.2018 v částce 845,87 Kč. Žalobkyně úrok z prodlení požaduje dále i od 11.7.2018 do zaplacení. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o postoupení pohledávek je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele uvedené pohledávky dle ustanovení § 1879 o.z.. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 628,35 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. 6. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.