7 C 227/2021-25 — Okresní soud v Sokolově

Žalovaný se žalobou doručenou soudu dne 19.7.2021 domáhal výživného po svém otci- žalovaném. Žalobu odůvodnil tím, že v březnu 2020 odešel od otce bydlet ke své matce a otec mu hradil výživné v částce 2 000 Kč měsíčně. Od března 2021 však neuhradil ničeho. Od té doby je otec nekontaktní, žalobce nezná místo jeho pobytu. Žalobce je studentem denního studia na Střední odborné škole [anonymizováno]. Matka žalobci přispívá výživným 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný má nad rámec běžných potřeb ještě výdaje 1 000 Kč ročně s kroužkem atletiky, který navštěvuje. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil. Ke stavu věci soud z předložených důkazů zjistil, že žalobce je ve školním roce 2021 2022 žákem denního studia ve 3. ročníku Střední odborné školy [anonymizováno] v [obec]. Ze sdělení [stát. instituce] soud zjistil, že žalovaný neprochází jako zaměstnanec, OSVČ ani jako pojištěnec v rámci celé ČR. Ze sdělení [právnická osoba] [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný byl zde zaměstnán od [datum] na pozici [anonymizováno] v [anonymizováno]. Jeho vzdělání je základní. Jeho pracovní poměr skončil ke dni [datum] okamžitým zrušením pracovního poměru, neboť se od [datum] nedostavoval do zaměstnání. Z výpisu volných pracovních míst evidovaných Úřadem práce v [obec] v lednu 2022 bylo zjištěno, že pro osoby se základním vzdělání byla v nabídce řada pracovních míst (skladník, dělník v textilní výrobě, montážní dělník, pomocný pracovník, zedník apod.) a jejich nabízená hrubá mzda se pohybovala ve výši mezi 18- 21 000 Kč. Po provedeném dokazování soud ke stavu věci dále zjistil, že rozsudkem č.j. 13 P 119/2014 ze dne 1.10.2018 svěřil Okresní soud v Sokolově žalobce do výchovy a žalovanému a matce žalovaného stanovil výživné ve výši 2 000 - Kč měsíčně. Podle ustanovení § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ust. § 913, §922 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Žalobce v řízení prokázal, že se dosud studiem připravuje na budoucí povolání, přičemž charakter denního studia mu neumožňuje si samostatně vydělat na své živobytí. Žije ve společné domácnosti s matkou, která mu přispívá výživným 1 500 Kč měsíčně. Soud tedy konstatoval odůvodněné potřeby platby výživného na straně žalobce. Žalovaný své vyživovací povinnosti neplní od března 2021. Žalobce není se žalovaným v žádném kontaktu. Soudu se nepodařilo zjistit, jaké jsou majetkové poměry žalovaného. Byl tedy nucen vycházet z hypotetických možností žalovaného, přičemž vycházel z nabídky práce v [obec] pro zaměstnance se základním vzděláním. Dospěl přitom k závěru, že je v možnostech žalovaného dosahovat příjmu kolem 20 000 Kč hrubého měsíčně. Tomu dle názoru soudu odpovídá výše výživného pro žalobce v částce 3 000 Kč. Soud mu tuto povinnost uložil zpětně od doby, kdy žalobci přestal poskytovat osobní péči a zároveň přestal hradit dohodnuté výživné. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ačkoliv byl žalobce v řízení zcela úspěšný, žádnou náhradu nákladů nepožadoval.