7 C 256/2021-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Manželka podala na rozvod manželství. V návrhu uvedla, že manželství bylo uzavřeno dne 28. 4. 2012 v [obec], poslední společné bydliště měli ve Spolkové republice Německo. Dále uvedla, že zpočátku bylo soužití klidné a harmonické, ale po šesti měsících manžel přiznal, že má mimomanželský vztah. Následně se manželka dozvěděla o finančních problémech manžela. Manželka ztratila k manželovi důvěru i citový vztah, a protože manželství je nenávratně rozvrácené, nemá již zájem v manželství setrvávat. 2. Při jednání soudu dne 13. 9. 2021 manželka doplnila, že asi po roce manžel opustil společnou domácnost, od té doby jsou pouze v minimálním kontaktu. V [země] manželé podali žádost o rozvod již v roce 2013, ale manželství nikdy nebylo rozvedeno. 3. Manžel s rozvodem souhlasil, skutečnosti uvedené v návrhu prohlásil za nesporné. 4. Pravomoc českých soudu je dána čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, podle kterého platí, že ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, jehož příslušníky jsou oba manželé. Vzhledem k tomu, že účastníci jsou státními občany České republiky a oba měli poslední evidované bydliště na území České republiky v okrese Sokolov, je podle ust. § 86 o. s. ř. místně příslušným k projednání věci Okresní soud v Sokolově. 5. Z oddacího listu soud zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne 28. 4. 2012 před [stát. instituce], manžel byl rozvedený, manželka vdova. Z centrální evidence obyvatel bylo zjištěno, že z manželství se děti nenarodily. Z výpovědi manželů bylo zjištěno, že krátce po uzavření manželství se manželé odstěhovali do Německa, ze společné domácnosti se asi po roce společného soužití odstěhoval manžel a od té doby jsou manželé pouze v minimálním kontaktu. Dále uvedli, že již v roce 2013 zahájili manželé v Německu řízení o rozvod manželství, ale manželství nebylo rozvedeno, bylo rozhodnuto pouze o odloučení. 6. Podle § 755 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky rozvodu manželství podle § 755 odst. 1 o. z. jsou v daném případě splněny. Manžel se s návrhu na rozvod souhlasil a soud zjistil existenci rozvratu manželství. 8. Bylo zjištěno, že účastníci spolu již více jak 8 let nežijí jako manželé ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří rodinné společenství. Od roku 2013 manželé udržují pouze minimální kontakt. Pokud jde o příčiny rozvratu manželství účastníků, ke kterým soud přihlížel, zjistil je ve vzájemném dlouhodobém odloučení, v jehož důsledku došlo i k jejich citovému odcizení. Protože manželství je dlouhodobě pouze formální svazek, nebyl shledán předpoklad obnovy manželského soužití, bylo manželství účastníků rozvedeno. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.), podle kterého v řízení ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení a soud neshledal okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z nich.