16 C 255/2023-36 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se domáhal určení vlastnictví k motorovému vozidlu Škoda Felicia, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] (dále zpravidla jen„ předmětné vozidlo“), s odůvodněním, že toto vozidlo kupní smlouvou ze dne [datum] prodal žalované, která jej téhož dne osobně i s technickým průkazem a klíči od vozidla převzala a uhradila žalobci v hotovosti kupní cenu ve výši 5 000 Kč. Účastníci se zároveň dohodli, že žalovaná zajistí přepis vozidla v registru silničních vozidel, což však žalovaná neprovedla a neposkytla ani žalobci potřebnou součinnost k přepisu vozidla. Žalobci samotnému se pak nepodařilo dosáhnout provedení zápisu o změně vlastníka nebo provozovatele předmětného vozidla v registru silničních vozidel. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 5. Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] žalobce prodal žalované předmětné vozidlo, která jej téhož dne osobně i s technickým průkazem a klíči od vozidla převzala a uhradila žalobci v hotovosti kupní cenu ve výši 5 000 Kč. Účastníci se zároveň dohodli, že žalovaná zajistí přepis vozidla v registru silničních vozidel, což však žalovaná neprovedla a neposkytla ani žalobci potřebnou součinnost k přepisu vozidla. Z usnesení [stát. instituce], odbor správních činností ze dne 17. 10. 22, [číslo jednací], vyplývá, že řízení o žádosti žalobce o zápis změny vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel se zastavuje, neboť žalobce v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. 6. Žalobou podle § 80 o. s. ř. se lze domáhat, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 7. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno, nebo stanoveno zákonem. 8. Podle § 2079 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 9. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, platí, že zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností: a) v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. 10. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci posoudil věc právně takto: 11. Žalobce v řízení prokázal naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť žalovaná neposkytla žalobci nutnou součinnost a v registru silničních vozidel nebyla zaznamenána změna převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu, k němuž došlo už dne [datum], tj. dnem uzavření shora uvedené kupní smlouvy oběma smluvními stranami. Podle § 8 zákona č. 56/2001 Sb. nelze jiným způsobem (tj. bez součinnosti žalované) dosáhnout sjednocení faktického stavu se stavem zapsaným v příslušné evidenci silničních vozidel. Soudní rozhodnutí je za daných okolností jediným způsobilým podkladem k tomu, aby mohlo dojít příslušným správním orgánem ke změně zápisu vlastníka vozidla v registru silničních vozidel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006). V řízení bylo dále prokázáno, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu přešlo ve smyslu § 2079 o.z. ze žalobce na žalovanou ke dni [datum] (tj. ke dni podpisu shora uvedené kupní smlouvy), přičemž téhož dne došlo také k převzetí vozidla žalovanou. 12. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že faktickým vlastníkem předmětného vozidla je žalovaná a vzhledem k tomu, že žalobce prokázal svůj naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalované k předmětnému vozidlu, soud žalobě výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř., přičemž úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalované ve výši 2 300 Kč, která se skládá z jedné paušální náhrady ve výši 300 Kč podle § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (žaloba) a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.