16 C 351/2022-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. 5. Žalovaný dne 19. 10. 2020 uskutečnil přepravu dopravním prostředkem veřejné hromadné přepravy osob provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně [anonymizována tři slova], a.s., [IČO] (dále jen:„ předchůdkyně žalobkyně“), avšak při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. O této skutečnosti učinila žalobkyní pověřená osoba„ Zápis o provedené přepravní kontrole“, obsahující informaci o výši jízdného, přirážky k jízdnému spolu s pokynem k jejich uhrazení. Listina byla podepsána žalovaným jako cestujícím a žalobkyní pověřenou osobou jako revizorem. Výše jízdného a výše přirážky k jízdnému byla stanovena podle Smluvních přepravních podmínek předchůdkyně žalobkyně účinných k okamžiku provedené přepravní kontroly. Splatnost jízdného, jakož i žalobkyní požadované přirážky k jízdnému, byla stanovena na 3. 11. 2020. Předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný do vyhlášení tohoto rozsudku dlužnou částku neuhradil. 6. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 o. z., podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný použil k přepravě dopravní prostředek předchůdkyně žalobkyně, avšak nezaplatil stanovené jízdné, čímž porušil Přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce a vedle jízdného je povinen zaplatit i přirážku k jízdnému, která má povahu smluvní pokuty a její podmínky a výše se řídí přepravními řády (§18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v případě použití autobusové linky, § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky). Žalovaný má povinnost zaplatit jízdné dle tarifu dopravce ve výši 10 Kč a přirážku k jízdnému, která je ve smluvních přepravních podmínkách stanovena v částce 1 500 Kč a nepřesahuje tedy částku uvedenou v § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě a v § 37 odst. 6 zákona o drahách. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.