20 C 210/2022-15 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 1 520 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského. Požadovanou částku žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný dne 16. 11 2021 použil ke své přepravě prostředek veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní, a to tramvaj – linku [anonymizováno], a při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky dopravce. Požadovaná částka je tak tvořena jízdným ve výši 20 Kč a přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ke stavu věci soud na základě účastníky, resp. žalobkyní předložených důkazů zjistil, že dne 16. 11 2021 byla osobou pověřenou dopravcem, tj. žalobkyní, provedena přepravní kontrola, při které bylo zjištěno, že žalovaný se při jízdě tramvají na lince [anonymizováno] neprokázal žádným jízdním dokladem, kde výše jízdného byla stanovena na 20 Kč. Toto zjištění vyplývá ze záznamu o provedení této přepravní kontroly provedené uvedený den v [anonymizováno] h., [číslo] přičemž žalovaný údaje v uvedeném zápisu stvrdil svým podpisem. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě požadované částky vyzván prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 15. 3. 2022. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že použitím prostředku veřejné hromadné dopravy provozovaném žalobkyní byla mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím v uvedeném případě uzavřena smlouva o přepravě osoby podle ustanovení § 2550 obč. zák., na základě které vznikla žalovanému povinnost zaplatit jízdné. S ohledem na to, že žalovaný použil dopravní prostředek železniční přepravy (tramvaj), řídí se tento vztah zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 37 odst. 1 uvedeného zákona, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě stanoví přepravní řády. Žalovaný měl podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách povinnost se na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem, a neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud jízdné a přirážku nezaplatí na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Jelikož žalovaný uvedené povinnosti nesplnil, uložil mu soud jejich splnění tímto rozsudkem s tím, že dále dospěl k závěru, že výše požadované přirážky k jízdnému odpovídá Smluvním přepravním podmínkám žalobkyně účinných od 1. 1. 2021 a navazujícímu Ceníku a Přirážek k jízdnému tvořících přílohu k těmto smluvním podmínkám, přičemž tato přirážka je v limitu stanoveném v § 37 odst. 6 zákona o dráhách a v 18a odst. 3 zákona o silniční přepravě, dle kterých výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Požadavek na zaplacení úroku z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 obč. zák. a tento úrok je oprávněně požadován ode dne uvedeného ve výroku rozsudku, neboť již ode dne následujícího po provedené přepravní kontrole, je žalovaný v prodlení. 5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého byla náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále paušální náhrada náležející účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, dle ust. § 2 odst. 1 vyhl. č. 245/2015 Sb. za dva nutné úkony v řízení (předžalobní výzva a sepis žaloby) po 100 Kč, tedy náklady ve výši 600 Kč. 6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem podpůrně určené třídenní.