22 C 118/2022-26 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 20 746,17 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě Smlouvy o hotovostním úvěru ze dne [datum] [číslo] (dále jen„ Smlouva“), kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], a jejíž nedílnou součástí byly též úvěrové podmínky. Před uzavřením Smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. K uzavření Smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, Na základě Smlouvy byl žalovanému dne 23. 5. 2021 poskytnut úvěr v částce 20 000 Kč, a to na jeho účet [bankovní účet]. Za poskytnutý úvěr byl žalovanému účtován poplatek ve výši 400 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 66 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 512 Kč. První splátka byla splatná 20. 6. 2021 a dále vždy do 20. dne v měsíci, úvěr byl úročen sazbou 19,99 % ročně. V průběhu trvání úvěrového vztahu provedl žalovaný úhrady v celkové výši 5 120 Kč, který byly částkou 1 525,83 Kč započteny na jistinu, částkou 3 194,17 Kč na úrok a částkou 400 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, počínaje splátkou splatnou 20. 4. 2022, za prodlení se splátkami splatnými dne 20. 4. 2022 a 20. 5. 2022 byly žalovanému naúčtovány smluvní pokuty po 500 Kč, celkem tedy 1 000 Kč, které žalovaný neuhradil. Dne 21. 6. 2022 byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním, ve které byla žalovanému poskytnuta lhůta 30 dnů k uhrazení aktuálně dlužné částky, ke dni 25. 7. 2022 pak byl úvěr zesplatněn. Celková výše žalované pohledávky je složena z částky 18 474,17 Kč, coby neplacené jistiny, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 1 272 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání příslušenství představující úrok ve výši 11,75 % ročně z nesplacené jistiny od 25. 7. 2022 a zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny od 26. 7. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: Ze Smlouvy o úvěru ze dne [datum] a Úvěrových podmínek má soud za prokázané, že [právnická osoba] s.r.o., [IČO] uzavřela se žalovaným prostřednictvím služby [anonymizováno] dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v částce 20 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalovaného č. [bankovní účet] označený ve Smlouvě jako bankovní spojení žalovaného – viz potvrzení o vyplacení úvěru dne 24. 5. 2021. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z údajů o jeho příjmech a výdajích, majetku a [anonymizováno] stavu – otisk registrů, výpisy z účtů žalovaného, kopie dokladů žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v rámci pravidelných měsíčních splátek po 512 Kč po dobu 66 měsíců při úroku 19,99 % ročně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 22,96 %. Svou počítačově zpracovanou interní evidencí – viz historický výpis - žalobkyně prokázala, že žalovaný hradil úvěr řádně a včas pouze do 20. 3. 2022, další splátky již neuhradil, za což mi byla vyúčtována za prodlení s úhradou splátek splatných dne 20. 4. 2022 a 20. 5. 2022 smluvní pokuta vždy ve výši 500 Kč. Ke dni 26. 7. 2022 tak došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl písemně vyzván z úhradě zbývající dlužné částky. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že [právnická osoba] s.r.o. zanikla fúzi se žalobkyní, a to na základě projektu fúze ze dne 4. 5. 2021. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 29. 8. 2022 právním zástupcem žalobkyně. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil, když ke dni 26. 7. 2022 činil dluh žalovaného na jistině úvěru částku 18 474,17 Kč, na smluvních pokutách částku 1 000 Kč a na úrocích do zesplatnění úvěru částku 1 272 Kč. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil, žalovaný tyto skutečnosti v průběhu řízení nevyvrátil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení výše uvedených částek spolu s úrokem ve výši 11,75 % z dlužné jistiny od 25. 7. 2022 a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 26. 7. 2022. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 283 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 831 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 746,17 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.