22 C 157/2023-19 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že poskytla dne [datum] žalované zdravotní službu – protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou službu, neboť žalovaná pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontrolovala své chování a tím bezprostředně ohrožovala sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Dne [datum] byl žalované vystaven a předán doklad [číslo] na částku 3 659 Kč za poskytnutou zdravotní péči nebo službu nehrazenou ze zdravotního pojištění - doprava a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně v Krajské zdravotní, a.s. - v [nemocnice], o.z. Splatnost dokladu nastala dne 17. 8. 2021 a ode dne následujícího je žalobkyní uplatňován zákonný úrok z prodlení. Žalovaná si doklad převzala v době propouštění ze záchytné stanice a svým podpisem závazek vůči žalobkyni uznala co do důvodu i výše, tedy nikoliv pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Dne [datum] byl žalované vystaven doklad [číslo] na částku 90 Kč za regulační poplatek vyúčtovaný na základě zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, za poskytnutí [anonymizováno] pohotovostní služby v den jeho vystavení. Žalovaná dlužné částky neuhradila ani na základě předžalobní výzvy zaslané dne 2. 11. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě předložených listinných důkazů, a to dokumentu Platba za zdravotní péči nebo službu nehrazenou ze zdravotního pojištění ze dne 9. 1. 2020 (doklad [číslo]), ceníku žalobkyně, vyúčtování regulačního poplatku ze dne [datum] (doklad [číslo]) a předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla [anonymizováno] v zařízení žalobkyně na protialkoholní a protitoxikomanické stanici a byla sem i dopravena, svůj dluh písemně uznala (§ 2053 o. z.), a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě žalovaného nároku, dospěl soud ke skutkovému závěru, že dluží žalobkyni za její služby částku 3 659 Kč. Dále soud zjistil, že žalované byl vyúčtován regulační poplatek ve výši 90 Kč za návštěvu [anonymizováno] ambulance dne [datum] v 18:39 hod, vyúčtování poplatku žalovaná podepsat a uznat odmítla. Na základě tohoto zjištění dospěl soud k závěru, že žalovaná dluží žalobkyni i částku 90 Kč. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce dle § 89 a) odst. 1 a 2 a § 89 e) odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v platném znění a dle § 2053 o. z.. Z těchto ustanovení vyplývá, že protialkoholní záchytná služba je zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta, a to včetně nákladů na dopravu do záchytné stanice. Žalovaná je rovněž povinna zaplatit žalobkyni částku 90 Kč představující regulační poplatek za poskytnutí lékařské pohotovostní služby dne [datum], který žalovaná rovněž neuhradila. Tato povinnost vyplývá z ustanovení § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Jelikož žalovaná svůj závazek uhradit náklady na pobyt a dopravu na záchytnou stanici vůči žalobkyni uznala, avšak ve lhůtě splatnosti, tj. do 30 dnů od uznání, nezaplatila, dostala se neuhrazením nákladů spojených s [anonymizováno] na záchytné stanici a dopravy na ní do prodlení s plněním peněžitého dluhu ve výši 3 659 Kč a dále se dostala do prodlení s úhradou regulačního poplatku ve výši 90 Kč a žalobkyni tak vzniklo právo žádat po žalované od prvého dne prodlení úroky z prodlení podle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně včetně požadované výše úroku z prodlení shledal soud v souladu se zákonem, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.