23 C 177/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 163,52 Kč s příslušenstvím představující žalovanou dosud nevrácené peněžní prostředky, jakož i neuhrazené úroky a úroky z prodlení, vyplývající ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 25. 6. 2018 mezi ní a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). 2. Soud věc projednal a rozhodl při jednání dne 12. 7. 2023 v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 3. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a k tomu provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, na základě kterých nedospěl ke skutkovému stavu věci, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k převodu práva domáhat se na žalované úhrady žalobou nárokované částky. 4. Na uvedený skutkový stav soud navázal právním hodnocením a nedospěl k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně, resp. že by žalobkyně v důsledku postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), nabyla projednávanou pohledávku vůči žalované. V žalobkyní předložené smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 30. 6. 2022 nejsou žádné postupované pohledávky specifikovány. Je sice pravdou, že seznam pohledávek, který měl jako příloha tvořit nedílnou součást předmětné smlouvy, byl žalobkyní soudu předložen, avšak z jeho obsahu vyplynulo, že se jednalo o seznam„ ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 01. 07. 2022“ a nikoliv tedy ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 30. 6. 2022, která byla k prokázání postoupení předmětné pohledávky žalobkyní soudu předložena. Předmětný seznam navíc ani neobsahoval náležitosti předloženou smlouvou o postoupení pohledávek předpokládaného seznamu pohledávek (podpis smluvních stran). Pokud jde o písemné oznámení o postoupení pohledávky, nebyl soudu navržen ani předložen důkaz o jeho doručení, resp. dodání do dispoziční sféry žalované. Nad to k prokázání postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z. samotné oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. nepostačuje. Jedná se o informační úkon, který umožňuje dlužníku splnit dluh plněním určité osobě, není však podmínkou pro platnost postoupení a nepostačuje ani jako důkaz o skutečném postoupení pohledávky v soudním řízení (odlišně od úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku). Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnostem rozhodným pro rozhodnutí (aktivní legitimace), přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se dále detailně zabýval existencí tvrzeného nároku. 5. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měla žalovaná plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.