23 C 359/2022-42 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 139 435,22 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne 17.10.2019. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně- [právnická osoba] [IČO] poskytla žalované úvěr ve výši 181.000 Kč, a to převodem na běžný bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách a současně s nimi i úrok ve výši 16,7 % p.a.. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně a včas nesplácela, proto předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 6.11.2020 zesplatnila a uplatnila u žalované nad rámec dlužné jistiny, úroku a poplatků i nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Předchůdkyně žalobkyně následně dne 16.11.2021 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 139 435,22 Kč, kapitalizovaného úroků z prodlení ve výši 4 713,58 Kč a dále úroku ve výši 16,7 % od 7.11.2020 do zaplacení a úroku z prodlení od 25.11.2021 do zaplacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Její pobyt se nepodařilo vypátrat, proto byl soud nucen jí ustanovit zástupce z řad advokátů. Opatrovnice žalované k nároku žalobkyně uvedla, že rozhodnutí ve věci ponechá na úvaze soudu dle výsledků provedeného dokazování. Na základě listinných důkazů obsažených ve spise zjistil následující skutkový stav věci: Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru – expres půjčka ze dne 17.10.2019 na její bankovní účet částku 181 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni i s úrokem ve výši 16,7 % ročně v měsíčních splátkách po 3 428,63 Kč počínaje dnem 16.11.2019. Mezi účastníky byla dále sjednána povinnost žalovaného uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 295 Kč a dále smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou některé ze splátek, a to ve výši 20 z celkové částky splátek po splatnosti. Žalovaná nehradila stanovené splátky včas, proto žalobkyně ke dni 6.11.2020 zesplatnila úvěr žalované. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovanou k úhradě celé dlužné částky, přičemž žalovaná poté již žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalované poskytla sjednané peněžní prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaná úvěr řádně nesplatila. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 139 435,22 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru, stejně jako sjednaného úroku ve výši 16,7 % ročně z částky 139 435,22 Kč od 7.11.2020 do zaplacení. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 404,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 578 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 139 435,22 Kč sestávající z částky 6 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 3 350 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 650 Kč ve výši 5 176,50 Kč.