23 C 51/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím představující žalovaným, a to na základě společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovaným uzavřené úvěrové smlouvy, dosud nevrácené peněžní prostředky poskytnuté mu dne 24. 8. 2009, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovaným neuhrazený poplatek. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a k tomu provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, na základě kterých dospěl ke skutkovému závěru, že mezi původní věřitelkou, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [číslo], se sídlem [adresa], [anonymizováno], (dále jen„ přechodná věřitelka“) a žalobkyní došlo k převodu určitého množství blíže nespecifikovaných pohledávek. Soud však na základě provedených důkazů nemá za prokázané, že by na žalobkyni byla převedena právě předmětná pohledávka za žalovaným. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k závěru, že aktivní legitimace žalobkyně pro toto soudní řízení není dána. Soud nemohl uzavřít, že by žalobkyně v důsledku postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), nabyla pohledávku vůči žalovanému, neboť v předložené smlouvě o postoupení pohledávek mezi původní věřitelkou a přechodnou věřitelkou nejsou žádné postupované pohledávky specifikovány a seznam pohledávek, který měl jako příloha tvořit nedílnou součást předmětné smlouvy, nebyl žalobkyní soudu předložen. Žalobkyní předložený elektronický dokument obsahující specifikaci projednávané pohledávky náležitosti smlouvou předpokládaného seznamu pohledávek (listinná podoba, podpis smluvních stran, specifikované informace o pohledávce) neobsahuje. Smlouva o postoupení pohledávek mezi přechodnou věřitelkou a žalobkyní soudu k důkazu předložena nebyla vůbec. Pokud jde o oznámení o postoupení pohledávky (třebaže učiněná původní i přechodnou věřitelkou) k prokázání postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z. samotná oznámení o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 o. z. nepostačují (navíc v oznámení o postoupení mezi přechodnou věřitelkou a žalobkyní absentuje specifikace pohledávky, tak aby bylo zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši byla skutečně postoupena). Jedná se totiž o informační úkon, který umožňuje dlužníku splnit dluh plněním určité osobě, není však podmínkou pro platnost postoupení a nepostačuje ani jako důkaz o skutečném postoupení pohledávky v soudním řízení (odlišně od úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku). Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnostem rozhodným pro vyhovění jí vzneseného nároku, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. S ohledem na neprokázání aktivní věcné legitimace žalobkyně proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se dále detailně zabýval existencí tvrzeného nároku. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení měl žalovaný plný procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.