42 C 17/2023-42 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 11 544,79 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o bankovních službách ve smyslu ustanovení § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně jakožto banky zřídit a vést od účinnosti této smlouvy běžný účet [číslo] [bankovní účet] v měně Kč. Nedílnou součástí Smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP”), příslušná Oznámení a Sazebník poplatků. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o povoleném debetu, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku (povolený nezajištěný debet) ve výši 10 000 Kč na běžném účtu [číslo] [bankovní účet] za podmínek uvedených v této Smlouvě. Vzhledem k tomu, že žalovaný závažně porušil své smluvní povinnosti, a to tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, rozhodla se žalobkyně odstoupit v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami od Smlouvy o bankovních službách, čímž došlo ke zrušení Smlouvy o bankovních službách a zároveň i Smlouvy o povoleném debetu. Odstoupení od Smlouvy o bankovních službách zaslala žalobkyně žalovanému poštou. Žalobkyně byla oprávněna po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu dlužníka zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu, včetně příslušenství. V této souvislosti bylo žalovanému zasláno Oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, jímž byl žalovaný informován o zrušení běžného účtu ke dni 17.3.2022 v důsledku předchozího odstoupení od Smlouvy o bankovních službách ze strany žalobkyně. Konečný zůstatek na účtu - 11 544,79 Kč byl ke dni 17.3.2022 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo [bankovní účet]. Žalobkyně je v souladu s VOP oprávněna požadovat po žalovaném smluvní úrok z nepovoleného debetu dle Oznámení ve výši 25% ročně ode dne převodu pohledávky na zvláštní účet pohledávek do dne zaplacení dlužné částky, požaduje však pouze úrok ve výši 11,75% ročně. Žalovanému byla dne 20.10.2022 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění, částka zůstala neuhrazena. V rámci vyjádření ze dne 10.2.2023 žalobkyně doplnila skutečnosti ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru (povoleného debetu na běžném účtu), když si od žalovaného vyžádala informace ohledně jeho pravidelných příjmů a výdajů, provedla lustraci ve veřejně dostupných databázích a zároveň měla detailní přehled o pohybech na jeho běžném účtu, který pro něj vedla. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“. 3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o bankovních službách ze dne [datum], ze Smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum], ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, Sazebníku má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě pro žalovaného zřídila a vedla účet [číslo] [bankovní účet]. Následně uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základě žalobkyně povolila žalovanému přečerpání účtu [číslo] [bankovní účet] do částky 10 000 Kč. Přečerpání účtu do povoleného debetu, které je spotřebitelským úvěrem, předcházelo posouzení úvěruschopnosti žalovaného s kladným výsledkem, údaje k prověření úvěruschopnosti čerpala žalobkyně ze Žádosti o poskytnutí povoleného debetu, veřejně dostupných databází a pohybech na běžném účtu žalovaného. Smluvní vztah účastníků se řídil Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně. Z čl. 13 Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu žalované byl žalovaný povinen nepovolený debet neprodleně vyrovnat. Z čl. 18 Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna vypovědět smlouvu o účtu kdykoliv bez udání důvodů. Z odstoupení od smlouvy o zřízení běžného účtu ze dne [datum] a z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo prokázáno, že na účtu žalovaného vznikl záporný zůstatek – nepovolený debet, který žalovaný neuhradil. Žalobkyně převedla nepovolený debet na účtu žalovaného, který ke dni 8.11.2022 činil - 11 544,79 Kč, na účet pohledávek z nepovoleného debetu a běžný účet žalovaného zrušila, což žalovanému oznámila. V rámci předžalobní upomínky byl žalovaný poučen o možnosti soudního vymáhání dluhu – viz předžalobní upomínka ze dne 20.10.2022, tato upomínka byla žalovanému prokazatelně odeslána týž den. 4. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: Po uzavření shora uvedené Smlouvy o bankovních službách a na ni navazující Smlouvy o povoleném debetu, to vše včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a Sazebníku vedla žalobkyně pro žalovaného běžný účet a v rámci tohoto účtu poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v podobě debetního zůstatku. Limit povoleného debetního zůstatku byl žalovaným přečerpán. Na povolený i nepovolený debetní zůstatek na účtu se přiměřeně použijí ustanovení smlouvy o úvěru, a to podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“),„ Smlouvou o úvěru se zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Ze žalobních tvrzení je přitom zřejmé nejen to, že žalovaný poskytnutý úvěr v podobě debetního zůstatku na běžném účtu čerpal, ale také to, že žalobkyně v důsledku existence nepovoleného debetního zůstatku na účtu žalovaného odstoupila od smlouvy o bankovních službách, zesplatnila dluh žalovaného ze smlouvy o bankovních službách a zrušila účet žalovaného vedený dle smlouvy o bankovních službách, žalobkyně v žalobě dostatečně jasně popsala složení celkové dlužné částky. Žalobkyně má rovněž právo na úhradu sjednaných úroků, které žalobkyně požaduje ve výši 11,75% ročně z dlužné částky od 18.3.2022, tedy následující den po splatnosti dluhu, a dále na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na tvrzený počátek prodlení žalovaného – viz odstavec I výrokové části tohoto rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 544,79 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. 6. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.