42 C 248/2023-38 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 11 483,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] to prostředky komunikace na dálku. Dne [datum] načerpal žalovaný úvěr v částce 60 000 Kč na svůj účet č. [bankovní účet]. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele. Žalovaný se zavázal hradit za poskytnutý úvěru smluvní úrok ve výši 19,99% ročně a dále měl za poskytnutí úvěru uhradit poplatek v částce 1 200 Kč, který byl v souladu se smlouvou o úvěru započten na první splátku úvěru. Úvěr měl být splácen v 38 pravidelných měsíčních splátkách po 2 178 Kč. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradil 81 230 Kč, tato částka byla započtena na jistinu ve výši 52 477,01 Kč, na úrok ve výši 22 552,99 Kč, na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč. Protože byl žalovaný v prodlení s úhradou měsíčních splátek, byla mu dne 16.2.2020, 16.12.2020, 16.2.2021, 16.11.2021, 16.4.2022, 16.5.2022, 16.7.2022, 16.9.2022, 16.11.2022, 16.12.2022, 16.1.2023, 16.2.2023 a 16.3.2023 účtována smluvní pokuta 13x 500 Kč, žalovaný na tyto pokuty v celkové výši 6 500 Kč uhradil 5 000 Kč. S ohledem na trvající prodlení s úhradou měsíčních splátek zesplatnila žalobkyně poskytnutý úvěr k datu 19.4.2023. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka v celkové výši 11 483,47 Kč tvořena nesplacenou jistinou úvěru výši 7 522,99 Kč, kapitalizovaným úrokem ke dni zesplatnění v částce 2 460,48 Kč, a smluvní pokutou v částce 1 500 Kč. Žalobkyně dále požaduje (coby příslušenství žalované jistiny) sjednaný úrok ve výši 15% ročně z částky 7 522,99 Kč od 19.4.2023 do zaplacení, snížený v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 157/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 7 522,99 Kč od 20.4.2023 do zaplacení. V rámci písemného vyjádření ze dne 20.9.2023 doplnila žalobkyně skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Na základě projektu fúze ze dne [datum] došlo k fúzi sloučením [právnická osoba] [příjmení] a.s., [IČO], jakožto nástupnické společnosti se [právnická osoba] s.r.o. (dříve [právnická osoba]), [IČO], jakožto společností zanikající. Jmění zanikající [právnická osoba] s.r.o. přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba] 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně omluvila svou neúčast u nařízeného soudního jednání, nepožádala o odročení, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí beze zbytku vyhověl. Žalobkyně prokázala, že se žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“), a to prostředky komunikace na dálku, uzavření Smlouvy doložila žalobkyně potvrzením o podepsání Smlouvy pomocí SMS klíče, kopií občanského průkazu žalovaného. Ve Smlouvě se žalobkyně zavázala k poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v částce 60 000 Kč, za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek v částce 1 200 Kč a úvěr byl úročen sazbou 19,99% ročně. Roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 23,64%. Ve Smlouvě je sjednána smluvní pokuta 500 Kč za každou opožděnou splátku úvěru. Celkově měl žalovaný k datu 16.9.2022 vrátit žalobkyni částku 82 712,02 Kč, nedílnou součást Smlouvy tvoří úvěrové podmínky, které žalobkyně rovněž předložila k důkazu, stejně jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého se žalovaný dozvěděl základní parametry úvěru a informaci o jeho poskytovateli. Před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem, žalovaný sdělil žalobkyni své identifikační údaje a údaje o svém zaměstnavateli, údaje o měsíčních příjmech (měsíční příjmy také doložil potvrzením zaměstnavatele) a výdajích, když ekonomickou situaci žalovaného žalobkyně prověřila rovněž z výpisu z běžného účtu žalovaného, ze svých interních systémů a dále z lustrací v systémech ISIR a SOLUS. Následně žalobkyně vyhotovila úvěrovou zprávu a potvrzení o prověření úvěruschopnosti. Protože žalovaný splnil všechny předpoklady pro poskytnutí úvěru, byl mu úvěr žalobkyní dne [datum] vyplacen na jeho účet č. č. [bankovní účet] viz potvrzení o vyplacení úvěru. Žalovaný měl úvěr splácet v 38 měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem, tj. po 2 178 Kč měsíčně s účinností od 21.8.2019, protože žalovaný nehradil předepsané splátky řádně a včas, přistoupila žalobkyně dne 19.4.2023 k zesplatnění úvěru, což žalovanému oznámila přípisem z téhož dne. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 31.5.2023. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradil 81 230 Kč, tato částka byla započtena na jistinu ve výši 52 477,01 Kč, na úrok ve výši 22 552,99 Kč, na smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč. 4. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, a to v podobě Smlouvy a že žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl v úvěrové smlouvě úročen sazbou 19,99% ročně. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně tedy po právu úvěr zesplatnila k datu 19.4.2023. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 11 483,47 Kč, což je dosud nezaplacená část jistiny poskytnutého úvěru, stejně jako smluvní pokuty 1 500 Kč (tj. 3x 500 Kč za prodlení s úhradou splátek sjednaných ve Smlouvě) a sjednaného úroku ve výši 19,99 % ročně v již kapitalizované formě ve výši 2 460,48 Kč za období do zesplatnění úvěru, jednak i od 19.3.2023 do zaplacení, přičemž toto období je úročeno sazbou nižší 15% ročně, a to v souladu s ustanovením § 122 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Nárok na smluvní pokutu je odvozen od ustanovení § 2048 o.z. a násl., dle kterého ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Žalobkyně úrok z prodlení požaduje od 20.4.2023, tedy po zesplatnění úvěru. Je proto nepochybné, že v dané době již žalovaný byl v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 483,47 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve zně