44 C 131/2023-23 — Okresní soud v Sokolově

Manželka se návrhem z 25. 4. 2023 domáhala rozvodu manželství, uzavřeného 13. 6. 2015, neboť ho účastníci uzavřeli z lásky po 1,5leté známosti, do 2021 byli šťastní. Manžel začal požívat alkohol, být finančně nespolehlivý. Nejpodstatnější byla jeho nevěra, pro něj běžná a normální záležitost, neboť je Inuita. V lednu 2022 se odstěhoval, nemají děti ani společný majetek, jenž byl rozdělen během 2 měsíců po rozchodu. Účastníci nejsou od té doby v kontaktu, manželka ví, že manžel s rozvodem nesouhlasí, odmítl spolupráci, pouze 2 týdny před jednáním jí poslal zprávu ohledně psa. Nebylo jí známo, zda manžel bude přebírat poštu, proto navrhla mu ustanovit opatrovníka.Účastníci uzavřeli manželství 2015. Z důvodu nevěry manžela, již manželka nechtěla tolerovat, i jeho požívání alkoholu, zvýšených finančních výdajů, došlo mezi nimi k odcizení, jež vyvrcholilo v lednu 2022 jeho odchodem ze společné domácnosti. Manželka obnovení soužití vyloučila.Uzavření manželství bylo zjištěno z oddacího listu Městského úřadu , město, z 16. 6. 2015; totožnost manželů z (kopie) novozélandského pasu (passport) manžela a českého cestovního pasu manželky. Termín jednání by dle § 16 (2) instrukce Ministerstva spravedlnosti 7/2018, jíž se upravuje postup justičních orgánů ve styku s cizinou ve věcech občanskoprávních a obchodněprávních měl být stanoven ve lhůtě 8 až 12 měsíců od data odeslání předvolání u mimoevropských států. V případech přímého styku justičních orgánů lze tyto lhůty přiměřeně zkrátit. Jelikož bylo manželovi doručováno přímo poštou, bylo předvolání odesláno s 6měsíčním, doručeno s 3měsíčním předstihem. Manžel však právo účastnit se jednání nevyužil, nezaslal ani vyjádření; během jednání se s ním, stejně jako s manželkou, soudu nepodařilo spojit prostřednictvím jí sdělených telefonních čísel. Od výslechů účastníků, jež manželka navrhovala, dle § 389 (1) zákona 292/2013 Sbírky, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), bylo proto lze upustit, neboť jejich provedení by bylo spojeno s velkými obtížemi, zřejmě prostřednictvím časově náročného dožádání novozélandských orgánů. Průběh soužití a manželství, příčiny jeho rozvratu lze dovodit z tvrzení manželky, jež nebylo manželem zpochybněno.Účastníci se tedy rok nestýkají.Uvedená skutková zjištění byla právně posouzena: K založení pravomoci českého soudu k řízení o rozvodu manželství dle § 47 (1) zákona 91/2012 Sbírky, o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“), stačilo, jestliže je 1 z manželů, zde manželka, státním občanem České republiky.Rozvod manželství se dle § 50 (1, 2) zákona o mezinárodním právu soukromém řídí právním řádem státu, jímž se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Jestliže by bylo třeba takto použít cizího, novozélandského, řádu, i kdyby rozvod nedovoloval anebo připouštěl jen za okolností mimořádně tíživých, použil by se český řád, jestliže aspoň manželka je českou státní občankou. Účastníci poté, co se manžel v lednu 2022 odstěhoval, přestali spolu žít, vypořádali si majetkové vztahy, manželka na tom nechce nic měnit, kromě ojedinělé záležitosti ohledně psa nebyli v žádném kontaktu, manželství je tedy tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že obnovení soužití nelze očekávat, a proto návrhu manželky dle §§ 755 (1), 756 zákona 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, bylo vyhověno; příčinou rozvratu bylo citové odcizení, způsobené zejména nevěrou manžela, jenž ji považuje za normální skutečnost, s čímž se manželka nechtěla smířit, částečně to byl i rozdílný názor na požívání alkoholu a řešení finančních věcí. Vzhledem k těmto důvodům a z toho vyplývajícímu déletrvajícímu odloučení účastníků, na němž manželka nehodlá nic měnit, ji nelze proti její vůli nutit v takovém manželství setrvat.Pobyt manžela je znám, návrh a předvolání k jednání se mu podařilo doručit na známou adresu v cizině, proto dle § 29 (3) zákona 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád, nebyl důvod mu ustanovit opatrovníka, jak navrhovala manželka.V řízení ve statusových věcech manželských, o rozvod, dle § 23 z. ř. s. nemá zásadně žádný z účastníků právo na náhradu jeho nákladů dle výsledku. Zjištěná příčina rozvratu byla převážně na straně manžela, z pohledu českého práva je nevěra porušením povinnosti, jež může vést až k rozvratu manželství, manželka však náklady přiznat nechtěla, proto tato zásada byla zachována.