44 C 9/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

Označeným rozsudkem bylo výrokem I rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 318,45 Kč s 10 % ročně z 1 035,92 Kč, 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku; z jeho odůvodnění vyplývá, že mimo jiné byl přiznán úrok z prodlení 10 % ročně z 1 035,92 Kč, 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022. Žalobkyně navrhla opravu tohoto rozhodnutí na znění: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 13 318,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 1 035,92 Kč a ve výši 8,25 % ročně z 5 858 Kč, vždy od 29. 1. 2022 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Obsah rozhodnutí ve věci samé dle § 155 (1) zákona 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), vyslovil soud ve výroku rozsudku, kde uložil povinnost vymezenou ročně procentuálně stanovenými sazbami od určitého dne do zaplacení z pevně stanovených částek. Posouzení věci po právní stránce, těchto narůstajících částek, v jakém rozsahu, sazbách, že šlo o zákonné úroky z prodlení, dle § 169 (4) o. s. ř. bylo vysvětleno v odůvodnění rozsudku, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Jako se zpravidla ve výroku neuvádí právní posouzení pevné částky (například zápůjčka, úvěr, kupní cena, smluvní pokuta, případně i úroky), i pro úroky vymezené sazbou, počátkem a koncem běhu, částkami, z nichž se počítají, obdobně platí, že by neměly být právně hodnoceny ve smyslu, zda jde o úrok smluvní, zákonný, z prodlení; to má být obsahem odůvodnění. Pro vykonatelnost výroku je takové vymezení dostatečně určité, neboť v případném exekučním či vykonávacím řízení je jedno, z jakého důvodu se takto stanovená částka úroku vymáhá. Žalobkyně neuvedla tvrzení, že by to někdy bylo překážkou exekuce či výkonu takového rozhodnutí, soudu je známo, že tomu tak není, například soudním pověřením soudního exekutora z 17. 7. 2023, 27 EXE 2275/2023-14, byla nařízena exekuce ve prospěch žalobkyně dle rozsudku Okresního soudu v Sokolově z 10. 1. 2023, 44 C 199/2022-15, soudním pověřením z 18. 7. 2023, 28 EXE 2319/2023-20, dle rozsudku Okresního soudu v Sokolově z 3. 1. 2023, 44 C 210/2022-20, soudním pověřením z 17. 8. 2023, 27 EXE 2615/2023-13, dle rozsudku Okresního soudu v Sokolově z 28. 2. 2023, 44 C 283/2022-77. Výrok by měl být v zájmu jasného stanovení povinnosti co nejstručnější, proto v něm nebyla uvedena ani zbytečná slova„ ve výši“; tyto náležitosti nejsou právním předpisem uloženy. Soud dle § 153 (2) o. s. ř. je vázán žalobou ve vymezení předmětu řízení, nikoli v její formulaci. Rozsudek tedy neobsahuje zjevné nesprávnosti, a proto návrh na jeho opravu dle § 164 o. s. ř. byl zamítnut. K eventuálnímu odvolání proti rozsudku, podanému pro případ nevyhovění návrhu na opravu, přihlédnuto nebylo, neboť jeho obsahem měla být specifikace zákonného úroku z prodlení v rozsudku, tedy nikoli nesprávnost v rozsahu přiznaného plnění; toho se lze domáhat jen návrhem na opravu rozsudku a případným odvoláním podaným proti tomuto usnesení o zamítnutí takového návrhu, jež lze účinně učinit až po doručení usnesení. Odvolání navíc dle § 202 (2) o. s. ř. není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, zde 6 893,92 Kč, k příslušenství pohledávky, za nějž se považují úroky i poplatky za zpracování zápůjčky, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, neuplatnění v případě úmrtí a splátkové prázdniny, jež mu svou povahou odpovídají, neboť stejně tak zvyšují cenu zápůjčky (obdobně viz nález ústavního soudu z 10. 4. 2014, III. ÚS 3725/13, stanovisko nejvyššího soudu z 23. 4. 2014, Cpjn 203/2013), se přitom nepřihlíží. Žalovanému, jenž zahájení řízení o opravě nezavinil, náklady řízení s tím spojené nevznikly, a proto mu proti žalobkyni, jež úspěch neměla, dle opaku § 142 (1) o. s. ř. nebyly přiznány.