7 C 130/2023-40 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se návrhem ze dne 10.05.2023 domáhá zvýšení výživného na svou osobu po žalované, a to na 5 000 Kč měsíčně s účinností od podání návrhu. To vše s odůvodněním, že naposledy bylo výživné na žalobkyni upraveno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5.09.2019, č.j. 13 P 11/2014 tak, že matce bylo uložena přispívat na výživu žalobkyně částkou 100 Eur měsíčně. Žalovaná stanovené výživné hradí nepravidelně, nad rámec výživného nepřispívá ničeho a s žalobkyní se nestýká. Žalobkyni nejsou známy majetkové poměry žalované. Otec žalobkyně je zaměstnán s průměrným příjmem 20 200 Kč. Od doby rozhodnutí soudu uplynula značná doba, během které došlo ke zvýšení nákladů žalobkyně, spojených zejména s jejím studiem. Navštěvuje 4. ročník Střední školy , Anonymizováno, .V průběhu řízení pak žalobkyně doplnila, že dlužné výživné bylo žalovanou uhrazeno a v současné době žalovaná nic nedluží.Žalovaná k žalobě uvedla, že s návrhem na zvýšení výživného nesouhlasí. Jelikož žalovaná trvale žije ve , Anonymizováno, a soudu nesdělila svoji adresu pro doručování, byl jí ustanoven opatrovník z řad advokátů. Ten k návrhu žalované uvedl, že žalovaná je zaměstnána s měsíčním příjmem 631,59 Eur měsíčně.Soud provedl k důkazu potvrzení o studiu žalobkyně a soupis jejích měsíčních nákladů. Dále byly k důkazu provedeny výplatní pásky žalované za období srpna – října 2023. K důkazu byl dále čten rozsudek zdejšího soudu č.j. 13 P 11/2014 ze dne 17.12.2018, který nabyl právní moci dne 28.08.2019.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná je matkou žalobkyně, ke které má vyživovací povinnost. Ve věci výživného pro žalobkyni bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17.12.2018, č. j. 13 P 11/2014, kterým byla žalobkyně svěřena do péče otce a matce bylo vyměřeno výživné ve výši 100 Eur s účinností od 1.01.2018. Výživné je splatné vždy do každého 20. dne v měsíci předem k rukám otce s tím, že nedoplatek na výživném za dobu od 1.1.2018 do 30.11.2018 v celkové částce ve výši 1 100 Eur byla žalovaná povinna zaplatit otci v pravidelných měsíčních splátkách po 100 Eur vždy spolu s běžným výživným, to vše pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení jedné ze splátek. Žalobkyně byla tehdy nezletilá, studovala základní školu , Anonymizováno, . Žalovaná byla nezaměstnaná, byla finančně závislá na svém manželovi. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně v současnosti studuje 4. ročník Střední školy , Anonymizováno, v denní formě studia. Dle sdělení žalobkyně by měla studium ukončit v roce 2024. Soud k majetkovým poměrům žalované zjistil, že je zaměstnána s měsíčním příjmem 631,59 Eur měsíčně. Ke svým výdajům žalovaná ani po výzvě soudu ani opatrovníka nic neuvedlaTakto zjištěný skutkový stav posuzoval soud dle následující právní úpravy. Podle ustanovení § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku( dále jen „o.z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnost prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle ustanovení § 911 o.z. lze výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů žalované je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.S ohledem na citovanou právní úpravu posuzoval soud důvodnost návrhu na zvýšení vyživovací povinnosti, především zjišťoval, zda vyživovací povinnost žalované k žalobkyni nadále trvá a zda od poslední úpravy výživného, k němuž došlo rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne č. j. 13 P 11/2014, na jehož základě žalovaná hradí na výživném částku 100 Eur měsíčně, nastaly u účastníků řízení podstatné změny poměrů.Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalované k žalobkyni nadále trvá, když žalobkyně pokračuje v navazujícím denním studiu na střední škole, připravuje se na své budoucí povolání a není tak schopna sama se živit. Od doby posledního rozhodnutí o výživném, k němuž došlo v prosinci 2018, došlo k podstatné změně poměrů, a to jak na straně žalobkyně, tak i na straně žalované. S ohledem na plynutí času se naposledy stanovená výše výživného jeví jako nedostačující, neschopna pokrýt veškeré odůvodněné potřeby žalobkyně vzniklé zejména s přibývajícím věkem a nástupem na střední školu a s tím související nálady na studium, dojíždění a stravování. Ke změně poměrů však došlo i na straně žalované, která v mezidobí začala pracovat a dosahuje měsíčního příjmu 631 Eur.Při úvaze o konkrétní výši výživného, vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, pak soud dospěl k závěru, že je na místě vyživovací povinnost žalované zvýšit na částku 165 Eur měsíčně. Tato částka dle názoru soudu sice nepokrývá veškeré náklady žalobkyně, je však limitována možnostmi a schopnostmi žalované a jejími majetkovými poměry. Též je nutné zohlednit, že žalovaná nad rámec výživného žalobkyni ničím nepřispívá, fakticky o ni nepečuje, nezajímá se o ni tak, jak je mezi matkou a dcerou obvyklé.Splatnost výživného pak odpovídá návrhu žalobkyně a též splatnosti výživného v posledním rozhodnutí o výživném pro žalobkyni. Účinnost zvýšení výživného pak též koresponduje s návrhem žalobkyně, kdy minimálně k datu 1.06.2023 již nastala změna poměrů (viz shora uvedená skutková zjištění).V souvislosti s účinností zvýšení výživného tak žalované vznikl dluh na výživném za období od 1.06.2023 do 31. 12.2023 v celkové výši 455 Eur (7 měsíců po 65 Eur), který je žalovaná povinna uhradit žalobkyni ve splátkách po 50 Eurech, splatných vždy spolu s běžným výživným. Žalovaná tak bude po dobu 9 měsíců hradit částku 215 Eur. Vyživovací povinnost žalované zanikne po ukončení studia žalobkyně.Výrokem III. rozsudku soud vyjádřil změnu předchozího rozhodnutí o výživném.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalobkyně náhradu nepožadovala a žalované žádné náklady v souvislosti se soudním řízením nevznikly.