7 C 273/2022-27 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení 7 398 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce provedl na základě objednávky přepravy [číslo] přepravu zboží z místa nakládky označeného jako [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], CZ – [číslo] [anonymizována dvě slova] do místa vykládky označeného jako [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [příjmení] – [číslo] [anonymizováno] Cena přepravy byla sjednána na 300 EUR. Tuto přepravu provedl žalobce řádně, v souladu s uzavřenou objednávkou přepravy, což lze doložit mezinárodním nákladním listem CMR č. CZ D [číslo]. Jelikož tuto přepravu provedl žalobce řádně, v souladu s uzavřenou Smlouvou o přepravě, tak byla žalované cena přepravy vyúčtována fakturou [číslo] vystavenou dne [datum], splatnou dne 21.5.2022, na celkovou částku 300 EUR. Žalobce cenu přepravy včetně příslušenství po žalovaném požaduje v Kč, když přepočet žalobce provedl kurzem uvedeným v kurzovním lístku České národní banky ke dni platnosti faktury [číslo] (21.5.2022), tj. kurzem 24,66 Kč za 1 EUR. Žalobcem požadovaná částka tedy činí 7.398 Kč. Žalovaná do dnešního dne neuhradila ničeho, ač byla k úhradě vyzvána předžalobní výzvou ze dne 16.9.2022, jejíž kopie tvoří přílohu této žaloby. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět co do částky 4 207,21 Kč, neboť žalovaná tuto částku dne 29.09.2022, tedy po podání žaloby, uhradila. Soud ohledně této částky spolu s příslušenstvím řízení zastavil usnesením č.j. 7 C 273/2022-22 ze dne 26.10.2022. Předmět řízení tedy nadále činí částka 3 190,79 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z objednávky přepravy [číslo] vyplývá, že žalovaná objednala přepravu 3 palet a 822 Kg z [anonymizováno] do [anonymizováno] Cena za přepravu byla sjednána na 300 Eur. Z mezinárodního nákladního listu CMR č. CZ D [číslo] vyplývá, že zboží bylo přepraveno. Z faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalované cenu přepravy na 300 Eur. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 16.9.2022. Žalovaná uhradila na svůj dluh částku 4 207,21 Kč. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2054 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 2555 občanského zákoníku, se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Dle § 2564 občanského zákoníku„ Přepravné je splatné bez zbytečného odkladu po provedení přepravy do místa určení, Není-li výše přepravného ujednána, náleží dopravci přepravné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k obsahu závazku.“ Dle vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Dle článku 4 vyhlášky ministerstva zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR),„ Dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list“. Dle článku 9 bodu 1. vyhlášky„ Nákladní list je, pokud není prokázán opak, věrohodným dokladem o uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem.“ Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně prokázala, že přeprava byla provedena řádně a včas, a náleží jí tak přepravné v plné výši dle výše uvedené faktury. Jelikož žalovaná na svůj dluh částečně plnila, je soud toho názoru, že plní-li osoba bez dalšího částečně svůj dluh, je jejím úmyslem plnit na existující dluh, pokud výslovně neuvede, že částečným plněním dluh plně neuznává. Naopak druhá strana závazkového vztahu (věřitel), na jejíž dluh je plněno, je oprávněna očekávat, že dlužník, který bez dalšího plní na existující dluh částečným plněním, dluh vůči ní uznává (srov. NS 23 Cdo 405/2013). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 712 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 398 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.