16 C 277/2024-33 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu částky 3 068,53 Kč s příslušenstvím, a to jako neuhrazených peněžních prostředků vyplývajících ze smlouvy o účtu č. , číslo, .2. Z provedených listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že se předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaný dne , datum, dohodli, že žalobkyně pro žalovaného zřídí bankovní účet číslo , č. účtu, , (dále jen „účet“), a žalovanému (mimo jiné) umožní nakládat s peněžními prostředky na tomto účtu. Pro případ, že by se žalovaný dostal do záporného zůstatku na tomto účtu, tedy čerpal by peněžní prostředky nad rámec peněžních prostředků nacházejících se na tomto účtu, byl povinen uhradit předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky ve výši 25 % (z takto nad rámec čerpaných peněžních prostředků) ročně. Ke dni 1. 2. 2024 se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou nárokované částky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.3. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud žalobu zamítl.4. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu [§ 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)], jejímž obsahem bylo mimo jiné oprávnění předchůdkyně žalobkyně, pro případ, kdy by žalovaný dostal na tomto účtu do záporného zůstatku, tedy že by čerpal peněžní prostředky na účtu nad rámec peněžních prostředků, které byly na účtu k dispozici, požadovat po žalovaném úhradu úroku ve výši 25 % ročně z těchto nad rámec čerpaných a neuhrazených peněžních prostředků. V uvedené situaci je tak třeba (v souladu s § 2665 o. z.) ve vztahu k čerpání peněžních prostředků žalovaným nad rámec peněžních prostředků nacházejících se na účtu aplikovat ustanovení o. z. o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.). Na základě provedených důkazů se však soudu nepodařilo zjistit, zda skutečně, popř. z jakého titulu, předchůdkyně žalobkyně žalovanému tvrzené peněžní prostředky, které měly být čerpány nad rámec prostředků nacházejících se na účtu žalovaného, poskytla, popř. jednalo-li se o peněžní prostředky, které předchůdkyně žalobkyně sama z účtu žalovaného odčerpala, zda byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna úhradu těchto peněžních prostředků po žalovaném skutečně požadovat. Žalobkyně se totiž ve svém tvrzení omezila pouze na konstatování, že žalovanému vznikl na účtu debetní zůstatek, který předchůdkyně žalobkyně ke dni 1. 4. 2023 převedla na evidenční účet pohledávek, a to aniž by jakkoliv specifikovala zda skutečně a v jaké výši nárokované peněžní prostředky byly žalovaným nad rámec jeho zůstatku na účtu čerpány (a to zejména v kontextu skutečnosti, že žalovaný nebyl podle dohody předchůdkyně žalobkyně a žalovaného jakkoliv oprávněn peněžní prostředky nad rámec svého zůstatku čerpat), popř. zda a v jaké výši se nárokované peněžní prostředky skládaly z úroků, popř. jiných poplatků účtovaných žalobkyní žalovanému a z jakého titulu. Žalobkyně soudu rovněž nepředložila důkazy, ze kterých by bylo možné dané relevantní skutečnosti zjistit, a to přes to, že soudem požadovaná specifikace nároku žalobkyně včetně jeho doložení je stěžejní pro zjištění oprávněnosti žalobou vzneseného nároku.5. S ohledem na absenci žalobkyně při jednání ji nebylo možno o vyvstalé potřebě doplnění relevantních tvrzení a popř. označení důkazů ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), poučit.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.