22 C 211/2023-16 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná využila dne [datum] lékařskou pohotovostní službu žalobkyně, za což jí vznikla povinnost uhradit regulační poplatek ve výši 90 Kč. Žalované byl regulační poplatek vyúčtován dokladem [číslo] [variabilní symbol], splatným dne 16. 8. 2020. Žalovaná uvedený dluh písemně uznala dne [datum]. Žalovaná uvedenou pohledávku neuhradila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalobkyně je právnickou osobou – zdravotnickým zařízením, žalovaná je fyzickou osobou, přičemž žalobkyně poskytla žalované zdravotní péči dne [datum] dle § 16a odst. 1 písm. e) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů a žalované vznikla ve smyslu týchž ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, povinnost zaplatit žalobkyni regulační poplatek ve výši 90 Kč za poskytnutou zdravotní péči (pohotovostní službu). Žalované byl regulační poplatek vyúčtován daňovým dokladem [číslo] se splatností dne 16. 8. 2020. Žalovaná dluh písemně uznala co do důvodu a výše dne [datum]. Žalované byla zaslána výzva před podáním žaloby dne 28. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobkyni dlužnou částku, uložil soud žalované tuto povinnost dle ustanovení § 16a odst. 1 písm. a), b), resp. c) a § 16a odst. 6 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a to včetně zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.