23 C 348/2023-27 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu částky 7 074,23 Kč s příslušenstvím, a to jako neuhrazených peněžních prostředků vyplývajících ze smlouvy o bankovních službách č. , číslo, a s tím spojené úvěrové smlouvy.2. Z provedených listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že se žalobkyně a žalovaný dne , datum, dohodli, že žalobkyně pro žalovaného zřídí bankovní účet číslo, (dále jen „účet“), a žalovanému (mimo jiné) umožní nakládat s prostředky na tomto účtu do povoleného debetu ve výši 5 000 Kč, za což žalovaný uhradí peněžní prostředky ve výši 21,99 % ročně.3. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud žalobu zamítl.4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o účtu [§ 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)], jakož i úvěrová smlouva (§ 2395 o. z.), jejichž obsahem bylo mimo jiné oprávnění žalovaného nakládat s prostředky na žalobkyní pro žalovaného vedeném bankovním účtu do povoleného debetu ve výši 5 000 Kč, kdy z tímto způsobem čerpaných peněžních prostředků měl žalovaný uhradit žalobkyni úrok ve výši 21,99 % ročně. Na základě provedených důkazů se však soudu nepodařilo zjistit zda, popř. z jakého titulu, žalobkyně žalovanému tvrzené peněžní prostředky skutečně poskytla, resp. zda byla žalobkyně oprávněna úhradu tvrzených peněžních prostředků po žalovaném skutečně požadovat. Žalobkyně se totiž ve svém tvrzení omezila pouze na konstatování, že přistoupila k „zesplatnění pohledávky“ a prohlásila „dlužnou částku ve výši 7 074,23 Kč za splatnou ke dni 19. 10. 2022“, a to aniž by jakkoliv specifikovala, zda skutečně a v jaké výši nárokované peněžní prostředky představovaly žalovaným čerpaný úvěr, a to zejména v kontextu skutečnosti, že žalovaný byl oprávněn čerpat předmětný úvěr pouze do výše 5 000 Kč, popř. zda a v jaké výši se nárokované peněžní prostředky skládaly z úroků, popř. jiných poplatků účtovaných žalobkyní žalovanému. Žalobkyně soudu rovněž nepředložila žádné důkazy, z kterých by bylo možné dané relevantní skutečnosti zjistit, a to přes to, že soudem požadovaná specifikace nároků žalobkyně a jejich doložení je stěžejní pro zjištění oprávněnosti žalobou vzneseného nároku.5. S ohledem na absenci žalobkyně při jednání, ji nebylo možno o vyvstalé potřebě doplnění relevantních tvrzení a popř. označení důkazů ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), poučit.6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.