42 C 108/2024-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 886 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 28.6.2023, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 280 Kč, následně byla splatnost úvěru Dodatkem Smlouvy ze dne , datum, posunuta na , datum, . K uzavření smlouvy o úvěru došlo na základě Žádosti o poskytnutí úvěru a posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, (kde žalovaný uvedl údaje o majetku, příjmech a výdajích), a to elektronicky prostředky komunikace na dálku, svou totožnost ověřil žalovaný poskytnutou kopií občanského průkazu, v rámci prověření úvěruschopnosti předložil žalovaný výpis z běžného účtu za období 31.5.2022 do 31.5.2023, zároveň byla provedena lustrace žalovaného v dostupných veřejných rejstřících. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části. Do podání žaloby nebylo na smlouvu o úvěru uhrazeno ze strany žalovaného ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném 3 000 Kč na jistině, částku 1 280 Kč coby sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu řádně sjednanou ve Smlouvě ve výši 606 Kč, tj. 0,1% denně z částky 3 000 Kč od 11.7.2023 do 28.1.2024 a dále úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského dlužné jistiny úvěru od 11.7.2023 do zaplacení.Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému, a to emailovou zprávou (jak si ujednaly ve Smlouvě) i poštou.2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Soud provedl k důkazu níže uvedené listiny předložené žalobkyní, na základě čehož došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 28.6.2023, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 280 Kč, následně byla splatnost úvěru Dodatkem Smlouvy ze dne , datum, posunuta na , datum, . V rámci Smlouvy je žalovaný identifikován jménem a příjmením, rodný číslem, telefonním číslem, emailovou adresou a adresou pobytu, Smlouva ve svém závěru obsahuje prostý elektronický podpis žalovaného. K uzavření smlouvy o úvěru došlo na základě Žádosti o poskytnutí úvěru a posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, (kde žalovaný uvedl údaje o majetku, příjmech a výdajích), a to elektronicky prostředky komunikace na dálku, svou totožnost ověřil žalovaný poskytnutou kopií občanského průkazu, v rámci prověření úvěruschopnosti předložil žalovaný výpis z běžného účtu za období 31.5.2022 do 31.5.2023, zároveň byla provedena lustrace žalovaného v dostupných veřejných rejstřících a v interních rejstřících žalobkyně. Žalobkyně předložila k důkazu potvrzení o zaslání částky 3 000 Kč dne , datum, z účtu žalobkyně na účet č. , číslo, / , Anonymizováno, s uvedením čísla Smlouvy ve zprávě k platbě. Dle zprávy Fio banky a.s. ze dne 22.4.2024 se jedná o účet žalovaného. Žalobkyně požaduje po žalovaném 3 000 Kč na jistině, částku 1 280 Kč coby sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokutu řádně sjednanou ve Smlouvě ve výši 606 Kč, tj. 0,1% denně z částky 3 000 Kč od 11.7.2023 do 28.1.2024 a dále úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského dlužné jistiny úvěru od 11.7.2023 do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán předžalobní upomínkou, kterážto byla zaslána žalovanému prostou emailovou zprávou ze dne 12.12.2023 a rovněž i prostřednictvím poštovního doručovatele dopisem ze dne 11.12.2023.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ustanovení § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů a dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné částce 3 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného poplatku ve lhůtě stanovené Smlouvou. Ačkoliv formálně nebyl úrok ve Smlouvě sjednán, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 1 280 Kč představuje souhrn odměny (tedy úroků) žalobkyně za poskytnutí úvěru a dále nákladů žalobkyně s poskytnutím úvěru. Výše poplatku je akceptovatelná, neboť se jedná o specifický úvěrový vztah, tzv. mikroúvěr, poskytnutý v řádu několika tisíců na velmi krátkou dobu, odměna za poskytnutí úvěru je pevně stanovena (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 271/2020-112, odstavec 13). V daném případě žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla přislíbené peněžní prostředky, které dle smlouvy nebyly vráceny. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny ve výši 3 000 Kč, stejně tak jako sjednaného poplatku ve výši 1 280 Kč. Smluvní pokuta požadovaná žalobkyní je ve výši 0,1% denně z částky 3 000 Kč od 11.7.2023 do 28.1.2024, tedy z jistiny úvěru, kterou žalovaný nevrátil žalobkyni ani z části, a svou výší se tedy nepříčí ustanovení § 132 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů. Žalobkyně má dále právo na úhradu úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s ohledem na tvrzený počátek prodlení žalovaného. Žalobkyně prokázala, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.6. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní a nevyvrátil existenci žalované pohledávky. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 886 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.. Při stanovení výše uvedené odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. a.t., ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů.8. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soud