42 C 150/2024-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (změna názvu, dříve , právnická osoba, .), jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , která následně tu samou pohledávku postoupila dále na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, coby postupníkovi a novému věřiteli.Původní věřitel uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytl žalovanému dne , datum, částku ve výši 3 000 Kč, částka byla poskytnuta žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, , žalobkyně v žalobě požaduje uhrazení pouze jistiny úvěru a úroku z prodlení od 20.11.2028 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru.Žalobkyně zaslala dne 11.1.2024 žalovanému předžalobní upomínku, dluh nebyl přesto žalovaným uhrazen.2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila k důkazu Smlouvu o spotřebitelském úvěru výše popsanou, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, částku ve výši 3 000 Kč, coby zápůjčku, smlouva není úročena, splatnost dluhu je stanovena na 19.11.2018, další smluvní poplatky a pokuty sjednané ve Smlouvě žalobkyně nepožaduje. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne , datum, soud dovodil, že částka 4 000 Kč byla toho dne poukázána z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, . Dle zprávy , právnická osoba, . ze dne 22.5.2024 je majitelem účtu č. , č. účtu, . Předžalobní výzva ze dne 11.1.2024 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne, jakož i oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.1.2024 vyhotovené postupitelem. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě výše uvedených smluv o postoupení pohledávek, obě obsahují v příloze seznam postupovaných pohledávek. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla výše uvedenou Smlouvou uzavřena smlouva o peněžité zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z., na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu zápůjčky včetně sjednaného poplatku ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na uhrazení dosud nevrácené jistiny zápůjčky, další nároky kromě úroku z prodlení žalobkyně nepožaduje. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně prokázala tvrzené žalobní skutečnosti a žaloba byla soudem posouzena jako důvodná.V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27.9.2023 soud konstatuje, že ačkoliv se žalobkyně v žalobě důsledně nezaobírala otázkou prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, nelze shrnout, že žalovaný nebyl schopný úvěr splácet. Dle výše uvedeného rozhodnutí platí, že smlouvu nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno na jisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.Postoupení pohledávky za žalovaným bylo provedeno řádně a žalobkyně tedy má v řízení aktivní věcnou legitimaci.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl ve shodě s rozhodovací praxí nadřízeného odvolacího soudu k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů.7. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.