42 C 187/2024-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 53 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24.1.2024, za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala k úhradě poplatku v částce 21 000 Kč – viz článek 3.1 Smlouvy. Dle článku 8.1 Smlouvy je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu v částce 500 Kč za prodlení k úhradou jakékoliv splátky, žalovaná byla v prodlení s úhradou pěti splátek, žalobkyně tedy požaduje úhradu částky 2 500 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , úvěr byl vyplacen k datu , datum, . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně.2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu Smlouva o podnikatelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , která měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jejího identifikačního a ročného čísla, adresy sídla, dále telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě Smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč se splatností do 70 dnů, poplatek za poskytnutí úvěru činí 1% denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru za každý den čerpání úvěru. Úvěr byl poskytnut dle čl. II. Smlouvy výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne ze dne , datum, od společnosti , právnická osoba, soud dovodil, že částka 30 000 Kč byla dne , datum, poukázána z účtu žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jedná se o účet žalované, jak vyplývá z potvrzení o verifikační platbě ve výši 1 Kč. Předžalobní výzva ze dne 18.5.2024 byla žalované zaslána prokazatelně téhož dne. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradila před podáním žaloby ničeho. Žalovaná při sepisu Smlouvy předložila k ověření své totožnosti žalobkyni kopii občanského průkazu, dle živnostenského rejstříku podniká žalovaná nepřerušeně od roku 2017.4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za to, že žalobkyně prokázala uzavření závazku v podobě úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, a to uzavřením Smlouvy. Právně tedy lze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tj. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, dle kterého „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Dle § 2048 o.z. a násl., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně. Žalobkyně prokázala poskytnutí finančních prostředků dle Smlouvy žalované. Úvěr byl dle Smlouvy poskytnut výlučně k financování podnikatelských potřeb žalované, žalovaná v řízení netvrdila opak, žalovaná tedy v projednávaném případě není v postavení spotřebitele. Dle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvou s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 2 odst. 1 písm.a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele je spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně proto před poskytnutím úvěru neměla povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Sjednaná výše poplatku za poskytnutí úvěru sice převyšuje úrokové sazby poskytované ve stejném období živnostníkům bankami, nicméně sjednání výše odměny za poskytnutí úvěru je projevem volnosti smluvních stran – podnikatelů. Žalovaná v řízení netvrdila rozpor Smlouvy s dobrými mravy, a to z důvodu hrubého nepoměru vzájemných plnění ze Smlouvy, uzavření Smlouvy v tísni, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti, samotná nepřiměřená výše poplatku za poskytnutí úvěru není v jednání mezi podnikateli důvodem pro to, aby byla Smlouva považována za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná nedostála svým povinnostem ze Smlouvy, když se dostala do prodlení s úhradou sjednané splátky úvěru. Žalobkyně následně důvodně v souladu se Smlouvou požádala o okamžité jednorázové splacení úvěru. Ještě před tím žalovanou upozornila na možnost soudního vymáhání jeho dluhu.Soud tak žalované splnění jejích povinnosti uložil v tomto rozsudku, přičemž žalobkyně má kromě dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč nárok poplatek za poskytnutí úvěru v částce 21 000 Kč řádně sjednaný ve Smlouvě, stejně jako na smluvní pokutu v částce 2 500 Kč řádně sjednané ve Smlouvě a dále na úrok z prodlení ze součtu těchto částek, výše požadovaného úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nárok na úrok z prodlení je dán ustanovením § 1970 o. z., podle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně prokázala tvrzené skutečnosti a žaloba byla soudem posouzena v plném rozsahu jako důvodná.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 625,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 675 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 500 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. . (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z částky 1 630 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. . (jednoduchá předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 050 Kč ve výši 1 900,50 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. V případě předžalobní upomínky činí nárok jednu polovinu mimosmluvní odměny, neboť žalované byla svým obsahem zaslána jednoduchá výzva k plnění, když v projednávaném případě takováto výzva plně postačovala s ohledem na skutkové okolnosti případu, a proto ji je nutno kvalifikovat podle § 11 odst. 2 písm. h) a.t.6. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.