42 C 229/2024-28 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 3 293,06 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovanou Smlouvu o bankovních službách, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu v Kč pod č. , číslo, Nedílnou součástí smlouvy tvoří Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Oznámení a Sazebník žalobkyně. Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovanou Smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na účtu č. , číslo, do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Dodatky došlo k navýšení povoleného debetu do limitu 3 000 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalované. Dopisem ze dne 23.1.2024 informovala žalobkyně žalovanou, že účet byl ke dni 23.1.2024 zrušen z důvodu zániku smlouvy o bankovních službách po odstoupení žalobkyně od této smlouvy z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru. Konečný zůstatek na účtu č. , číslo, ve výši – 3 293,06 Kč byl ke dni 23.1.2024 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo , č. účtu, . Kromě nesplacené jistiny žádá žalobkyně uhradit též příslušenství v podobě úroku ve výši 15% ročně z neuhrazeného dluhu a úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského.2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila, nepožádala o odročení jednání. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“.3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.Ze Smlouvy o bankovních službách ze dne , datum, , ze Smlouvy o povoleném debetu ze dne , datum, , ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, Sazebníku žalobkyně, má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o bankovních službách, na jejímž základě pro žalovanou zřídila a vedla účet č. , číslo, . Následně uzavřela žalobkyně se žalovanou Smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základě žalobkyně povolila žalované přečerpání účtu č. , číslo, do částky 3 000 Kč. Smluvní vztah účastníků se řídil Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně. Z čl. 13 Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu žalované byla žalovaná povinna nepovolený debet neprodleně vyrovnat. Z čl. 18 Všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna vypovědět smlouvu o účtu kdykoliv bez udání důvodů. Z oznámení o zrušení účtu ze dne 23.1.2024 a z výpisu z účtu žalované bylo prokázáno, že na účtu žalované vznikl ke dni 22.1.2024 záporný zůstatek – nepovolený debet v částce 3 293 Kč, který žalovaná neuhradila. Žalobkyně převedla nepovolený debet na účtu žalované na účet pohledávek z nepovoleného debetu a běžný účet žalované zrušila.V rámci předžalobní upomínky byla žalovaná poučena o možnosti soudního vymáhání dluhu – viz předžalobní upomínka ze dne 10.4.2024, tato upomínka byla žalované prokazatelně odeslána následující den.4. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:Po uzavření shora uvedené smlouvy o bankovních službách a na ni navazující smlouvy o povoleném debetu vedla žalobkyně pro žalovanou běžný účet a v rámci tohoto účtu poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky v podobě debetního zůstatku. Limit povoleného debetního zůstatku byl žalovanou přečerpán. Na povolený i nepovolený debetní zůstatek na účtu se přiměřeně použijí ustanovení smlouvy o úvěru, a to podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), „Smlouvou o úvěru se zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Ze žalobních tvrzení a provedeného dokazování je přitom zřejmé nejen to, že žalovaná poskytnutý úvěr v podobě debetního zůstatku na běžném účtu čerpala, ale také to, že žalobkyně v důsledku existence nepovoleného debetního zůstatku na účtu žalované odstoupila od smlouvy o bankovních službách, zesplatnila dluh žalované ze smlouvy o bankovních službách a zrušila účet žalované vedený dle smlouvy o bankovních službách, žalobkyně v žalobě dostatečně jasně popsala složení celkové dlužné částky. Žalobkyně má rovněž právo na úhradu sjednaných úroků a úroků z prodlení dle § 1970 o. z., podle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 017,45 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 293,06 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci ( účast u ústního jednání před soudem) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 8. 2024 náhrada 789,63 Kč za 82 ujetých km v částce 589,63 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,11 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 989,63 Kč ve výši 627,82 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.6. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.