42 C 336/2023-32 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 10 791,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 20.12.2021 uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr do výše úvěrového rámce 10 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalované. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splatit dle svého uvážení nejpozději do jednoho roku od čerpání. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Za poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala žalobkyni platit úroky ve výši 18,90 % ročně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 21,20 %, žalovaná se dále zavázala hradit poplatky dle Ceníku. Dne 12.3.2022 byla žalovaná vyrozuměna o pozastavení čerpání kontokorentním úvěru s ohledem na zhoršení finanční situace žalované, účet žalované byl zablokován exekucí a zároveň vykazoval dluh po splatnosti i přes zaslané urgence k platbě. Jelikož nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání limitu, došlo k vypovězení Smlouvy ze strany žalobkyně k datu 1.10.2022 a převedení dluhu z kontokorentního úvěru na účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, a to ve výši 10 503,69 Kč. Podáním ze dne 6.12.2023 pak žalobkyně doplnila skutečnosti týkající se řádného prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, když žalobkyně provedla lustrum žalované ve veřejně dostupných rejstřících (ISIR, CBCB), jakož i ve své databázi klientů, žalovaná předložila aktuální doklad o příjmu a z pohybů na účtu žalované vedeného u žalobkyně měla žalobkyně pojem o finančních tocích na účtu žalované. Žalovaná byla marně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky upomínkou před podáním žaloby Pohledávka žalobkyně ve výši celkem 10 791,21 Kč se skládá z: -jistina po splatnosti ve výši 10 434,78 Kč Kč, -úrok dle smlouvy ve výši 18,90 % p.a. od 1.10.2022 do 24.10.2022 ve výši 356,43 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně omluvila svou neúčast u nařízeného soudního jednání, nepožádala o odročení, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí beze zbytku vyhověl. Žalobkyně prokázala, že s žalovaným dne 20.12.2021 uzavřela Smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ Smlouva“), na základě Smlouvy spolu s všeobecnými obchodními podmínkami se žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr do výše úvěrového rámce 10 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splatit dle svého uvážení nejpozději do jednoho roku od čerpání. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Za poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala žalobkyni platit úroky ve výši 18,90 % ročně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 21,20 %, žalovaná se dále zavázala hradit poplatky dle Ceníku. Úvěruschopnost žalované prověřila žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru, následně došlo k postupnému čerpání kontokorentního úvěru až do částky 10 334,78 Kč, došlo tedy k přečerpání povoleného limitu 10 000 Kč, navíc úvěr nebyl splácen řádně a včas, žalobkyně tedy úvěr zesplatnila k datu 1.10.2022, což žalované oznámila přípisem ze dne 6.8.2022, ještě před tím upomínkou ze dne 5.7.2022 vyzvala marně žalovanou k úhradě dluhu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě rovněž v rámci výzvy po zesplatnění dluhu ze dne 3.10.2022 a předžalobní upomínkou ze dne 24.3.2023, kterou odeslala žalované 27.3.2023, žalovaná tak byla upozorněna na možnost soudního vymáhání dluhu. Žalovaná ani poté na svůj dluh ničeho neuhradila. V rámci oznámení o navýšení pohledávky ze dne 24.10.2022 oznámila žalobkyně žalované, že k jistině pohledávky v částce 10 334,78 Kč byly připsány kapitalizované úroky v částce 356,43 Kč. 4. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalované poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaná úvěr řádně nesplatila, když svůj dluh neuhradila ani z části. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 10 791,21 Kč, což je nezaplacená nová jistina úvěru složená z dlužné jistiny úvěru a kapitalizovaných dlužných úroků, stejně jako sjednaného úroku ve výši 15 % (požadovaného v žalobě v nižší sazbě) z dlužné částky ročně od 25.10.2022 do zaplacení. Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Žalobkyně úrok z prodlení požaduje od 25.10.2022 do zaplacení. Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 6. Lhůtu k plnění obou uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, protože neshledal žádné důvody pro stanovení pariční lhůty jakkoli delší.