7 C 170/2024-22 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny a plynu v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: , Anonymizováno, , nacházející se pod adresou: , adresa, .Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách č. , Anonymizováno, , jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně. Uvedenou smlouvou se původní věřitel (IČO , IČO, ) zavázal dodávat elektřinu a plynu do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a plynu a související služby. Platby však žalovaná nehradila, proto byla žalobkyně nucena dopisem ze dne 20.10.2020 od smlouvy odstoupit pro opakované neuhrazení závazků (dlužné částky za dodávku energií). Na provozovatele distribuční soustavy byl předán požadavek na ukončení dodávek s demontáží měřidla k datu 02.11.2020. Žalobkyně žalované vyfakturovala smluvní poplatek za neplacení závazků dle čl. K odst. 1 písm. a Všeobecných podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy. Z faktury č. , číslo, soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 12 100 Kč za porušení dvou závazků plynoucích ze smlouvy, a to se splatností do 4. 11. 2020. Na tuto fakturu předchůdkyně žalobkyně započetla dne 31.10.2020 přeplatek žalované ve výši 70 Kč, dne 12.11.2020 přeplatek žalované ve výši 1 139 Kč a dne 24.11.2020 přeplatek žalované ve výši 303 Kč, následně na tuto fakturu žalovaná uhradila dne 20.2.2021 částku 2 132 Kč a dne 11.8.2021 částku 500 Kč, to vše na jistinu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení na žalobkyni.Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny a plynu. Jelikož žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající ze zmíněné smlouvy, vzniklo původnímu věřiteli právo požadovat po žalované smluvní pokutu v částce 6 050 Kč za každé porušení povinnosti. Původní věřitel pohledávku následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupil na žalobkyni.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., na základě kterého byla náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni jako úspěšnému účastníku sporu. Tyto náklady tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměna advokáta podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1 tohoto právního předpisu, a to odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) po 200 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby rovněž podle zmíněného §14b odst. 2, advokátního tarifu. Náklady řízení ve výši 1 300 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.